ZVÍŘATA
Zvířata
12. 4. 2460
Včera jsme přiletěli na exoplanetu GLS 5, jinak také nazývanou Glory. Od Země se nachází asi třicet světelných let daleko, průměrná povrchová teplota je sedm stupňů Celsia, obsah kyslíku v atmosféře činí přibližně třicet šest procent.
Ihned po přistání jsme začali s výzkumem. Nalezli jsme zbytky vyspělé civilizace. Úžasné stavby, přístroje na výrobu syntetické stravy, porty na přímé propojení mozku s jakousi celosvětovou sítí, zřejmě obdobou našeho internetu, dokonce i pro nás zatím nerealizovatelná teleportační zařízení. Vše je ale v troskách. Naším primárním cílem bude zjistit, co se s touto civilizací stalo.
Také se ještě musím zmínit o zvláštních zvířatech pobíhajících všude kolem. Oči mají na stopkách až na samém vrcholku hlavy. Nemají z nás strach a bez obav nám při práci dělají společnost. Jednoho jsem si tak ochočil, že se ode mě nechal podrobně prozkoumat. Jejich končetiny vypovídají, že tito tvorové původně chodili po dvou, jenže druhotně se vrátili na všechny čtyři. Nedokážu odhadnout jejich evoluční potenciál - jednou mám pocit, že jsem v jejich pohledu zaznamenal záblesk inteligence, vzápětí ovšem udělají absolutní hloupost, která je někdy i ohrozí na životě. Jako by vůbec neměli pud sebezáchovy.
15. 4. 2460
Usadili jsme se v jednom z bývalých největších měst planety, soudě podle rozsahu trosek. Zvířat je zde opravdu požehnaně, dokud nás ovšem neobtěžují, nevšímáme si jich.
Zřídili jsme si něco jako hlavní základnu v budově, která bývala knihovnou. Kdokoliv se chtěl dozvědět něco nového, zamířil sem a zde si nechal skrz speciální rozhraní nahrát přímo do mozku vše, co potřeboval vědět.
Ať jsme se snažili jakkoli, nepodařilo se nám nalézt ani jediný útržek papíru. Tato civilizace ho zřejmě jako zastaralý materiál úplně vyloučila ze svého života a veškeré informace uchovávala elektronicky. To je však pro nás velká komplikace, neboť vzhledem k tomu, že žádný počítač, server, satelit, prostě nic moderního nefunguje, nemáme jak získat nějaké poznatky o této rase.
Na výzkum nám ale zbývají ještě tři měsíce a já pevně věřím, že do té doby odhalíme mnohé.
25. 4. 2460
Pokoušeli jsme se znovu zprovoznit jedno z centrálních úložišť dat v knihovně, jenže jsme narazili na nepřekonatelný problém. Neznámá rasa totiž nepoužívala k pohonu svých přístrojů elektřinu, nýbrž nukleonovou plazmu. Toto páté skupenství hmoty vzniká jen za velice extrémních podmínek a vyznačuje se tím, že atomy v něm nemají pevnou strukturu. Elektrony, protony i neutrony se díky nepředstavitelné teplotě a tlaku nedokážou spojit dohromady.
Vytvořit pro nás tyto podmínky je prozatím nemožné, a proto pokud chceme zapnout jeden z přístrojů, musíme to zkusit jinak. Nyní tedy pracujeme na rozhraní, které nám snad umožní využít elektřinu k opětovnému rozběhnutí alespoň některých zařízení.
20. 5. 2460
Konečně! Podařilo se nám zprovoznit jeden z počítačů! Sice jsme se dostali jen k části uchovaných informací, i tak ale můžeme alespoň něco zjistit.
Zatím už známe podobu Gloryanů, jak jsme si je prozatím nazvali. Měli hladkou, našedlou kůži, dlouhé špičaté uši a jen tři prsty na končetinách. Zvláštní je, že měli oči na stopkách na vrcholku hlavy stejně jako ta zvířata. Že by mezi těmito dvěma druhy byl příbuzenský vztah? Ale kromě očí spolu nemají skoro nic společného...
Z neúplné databáze jsme se ještě dozvěděli, s čím se tato cizí rasa potýkala. Během posledních cyklů, což jsou pravděpodobně roky, se velmi často ve zprávách mluvilo o jakémsi viru. Kdo ví, možná že právě on má na svědomí vyhynutí všech Gloryanů...
Pokud vám přijde zvláštní, jak jsme tohle všechno zjistili, ujišťuji vás, že nejsme tak dobří, abychom po pár dnech porozuměli jejich písmu a jazyku. Naštěstí však používali pro zápis dat podobně jako my číselnou soustavu, kterou jsme schopni rozluštit.
Provedli jsme rozsáhlé testy, ani ve vzduchu, ani v půdě jsme ovšem díky Bohu žádný virus neobjevili. To, co rasu vyhladilo, je už tedy pryč a my můžeme bez komplikací pokračovat ve výzkumu.
27. 5. 2460
Databázi v knihovně jsme už úplně vyčerpali a stále nevíme, co se s Gloryany stalo. Naštěstí jsme tam našli umístění kliniky, kde se místní vědci pokoušeli nalézt lék na vir. Zítra tam zamíříme a budeme pokračovat v průzkumu. Zdá se, že právě tam zjistíme konečně odpověď na neodbytné otázky.
2. 6. 2460
Už se nám podařilo dostat se do počítače na klinice a nyní procházíme spoustu různých postupů a látek, jimiž chtěli virus zastavit.
Zdá se, že nešlo o přirozený virus. V jedné poznámce je zmíněno, že byl vytvořen jako případná obrana proti potenciálním nepřátelům, ale kvůli nehodě unikl do ovzduší a způsobil pandemii.
6. 6. 2460
Dnes jsme objevili šokující informaci. Ještě teď mě mrazí v zádech, když si představím zoufalství rasy, která se musela uchýlit k něčemu takovému.
Snahy najít proti umělému superviru lék žalostně selhaly, a tak vědci přistoupili k radikálnímu řešení. Místo aby ničili původce problému, rozhodli se z velké části změnit samotnou vlastní podstatu, totiž jakousi obdobu naší DNA. Doufali, že pokud si genom dostatečně upraví, vir už je nebude schopen napadnout.
Na videu jsme nevěřícně zírali, jak si milióny Gloryanů nechávají měnit základ svého života.
8. 6. 2460
Z dalších záznamů zjišťujeme, že ani tato drastická opatření neměla přílišný úspěch. Virus se vždy adaptoval na nové podmínky a bezostyšně pokračoval ve vraždění tisíců denně.
Vědci tedy zkoušeli stále rozsáhlejší přeměny genetické informace. Zašli dokonce tak daleko, že obměnili i ty geny, které mají na svědomí vzhled, takže se všem Gloryanům začala měnit podoba. Ani to ovšem nestačilo.
Cítím, že se každým dalším dnem blížíme k poslednímu záznamu. Už nyní nemohu v noci spát a přemýšlím, co v něm asi bude. Podvědomě si přeji, ať tam vědec oznámí, že boj s virem byl konečně úspěšný, vzhledem k současnému stavu planety je to ale nemožné.
10. 6. 2460
Dnes jsme si pustili poslední záznam. Ještě teď nemohu vydýchat, co jsme zjistili. Očekával jsem ledacos, ale tohle...
Každopádně to můžete posoudit i sami. Zde přináším přepis posledního záznamu:
"I další změna genomu selhala. Zbývá nám už pouze jediná možnost. Přestože o ní vláda ještě před deseti dny nechtěla ani slyšet, teď už ví, že se jedná o skutečně poslední šanci, jak se zachránit. Virus napadá centrální nervovou soustavu. Takže abychom se ho definitivně zbavili, musíme snížit kapacitu mozku a omezit schopnost přemýšlení. Bojím se, že se bude pro celou naši vyspělou civilizaci jednat o obrovský skok zpět, ale alespoň přežijeme. Při přípravě této změny jsem nervózní jako ještě nikdy. Nemám se čeho chytit, nejsem si jistý, jestli jsem zvolil správnou kombinaci genů. A zároveň si uvědomuji, že pokud se zmýlím, mohou se z nás opět stát pouhá nemyslící zvířata."
Záznam pokračuje v okamžiku, kdy už měli všichni novou terapii za sebou, takto:
"Teď už můžeme jen doufat. Potřeboval bych mnohem více času na zkoušky a testy, jenže vzhledem ke kritické situaci naší kultury bylo nutné pozměnit genom hned, jak to bude možné. Přibližně v téhle době by se změna měla projevit... Já se snad začnu modlit! Vím, že je to zbytečné, ale představa jakési mocné bytosti občas pomáhá... Ještě něco jsem chtěl říct, jenže najednou nevím, co... Přemýšlí se mi nějak těžce... Já... Já se jmenuji... Já... Něco špatně... Moc špatně... Fungovat to ne... Vrátit to zpátky hned... Vrátit..."
A dál už vědec není schopen mluvit, jen vydává podivné pazvuky. Po chvilce se spouští na všechny čtyři, prohledá celou laboratoř, přičemž porazí pár důležitých pokusů, a vzápětí prorazí stěnu a běží ven. V pozadí lze zahlédnout další Gloryany, kteří se chovají stejně jako vědec.
Poslední změna genomu udělala z úžasné civilizace jen nemyslící zvířata, přesně jak se vědec obával.
Celý náš výzkum jsme soustředili na to, co se s neznámou rasou stalo. Často jsme při práci dali těm všudypřítomným tvorům něco na zub a nikdy by nás ani ve snu nenapadlo, že krmíme degenerované Gloryany.
Na druhou stranu, poslední změna DNA byla konečně úspěšná. Virus se nedokázal adaptovat na tak primitivní mozky a vymřel. Naděje se nakonec vyplnily - rasa přežila a zvítězila nad virem.
Jenže pochybuju, že by vážně chtěli žít takhle.
Musím zde uvést dvě poznámky k této povídce.
Tak za prvé, páté skupenství hmoty skutečně existuje, jenže se vyskytuje pouze uvnitř velice extrémních objektů - neutronových hvězd.
A za druhé, vím, že rozluštěním strojového kódu Gloryanů v žádném případě neporozumíme jejich řeči, ale pro potřeby povídky jsem tento nesmysl bez rozpaků použil.