INTIMITA

Intimita

Budeš na mě dneska pršet shůry

Budeš světlem já zas křídly můry

Budeš Sluncem které tvar Měsíce pozmění

Budeš temnotou když nastane zatmění

Budu tvoje nemoc ty zas moje zdraví

Budu tvoje moře ty loď co se plaví

Jako bychom umírali bez naděje na příště

Ale místo pláče smích když tě lechtám strništěm

Kvůli tvému žáru ve vteřině shoří

Všechny vločky co se ve mně tvoří

Tvoje povodeň dech v hrdle zadusí

Tvoje povodeň roztrhá mě na kusy

Staneme se nemožnou substancí dvojí

Vzniklé z povodně a žáru když se spojí

Začneme pálit a být i tím co studí

Když dotknou se má ústa tvojí hrudi

Já vím že lásku nikdy nevystřídá nezájem

Já vím že jsme našli přímou cestu do ráje

Víme že budeme se ctít v radosti i ve vzteku

Ale teď dáme přednost tělesnému doteku

A já konečně uvěřím že tohle není sen

Když do mě pronikneš svým penisem

Báseň Intimita od začátku vznikla hlavně kvůli závěrečné pointě, kdy si má čtenář uvědomit, že veškerá lyrická spojení slov popisovala lásku nikoliv mezi mužem a ženou, nýbrž mezi dvěma muži. Předpokládám, že jsem tímto dílem chtěl trochu zdůraznit, že podle mého názoru láska nezáleží na pohlaví a sexuální orientaci, prvotní záměr ale spočíval převážně ve vytvoření zajímavých slovních spojení a samozřejmě v závěrečném dvojverší, které jsem měl vymyšlené jako jedno z prvních.

Přestože jsem si to během týdnů, kdy jsem báseň dával dohromady, příliš neuvědomil, v rámci podvědomí mě pravděpodobně částečně inspiroval nedávno viděný film Úplné zatmění, jenž popisuje homosexuální vztah mezi prokletými básníky Paulem Verlainem a Arthurem Rimbaudem. Samozřejmě netuším, jak je moje nevědomá část silná, ale zpětně se mi zdá, že například následující dvojverší bylo inspirováno motivy ze slavné Rimbaudovy básně Opilý koráb:

Budu tvoje nemoc ty zas moje zdraví

Budu tvoje moře ty loď co se plaví

A následující dvojverší jsem do básně přidal jen proto, aby bylo zřejmé, že je popisována z pohledu muže a nikoliv ženy:

Jako bychom umírali bez naděje na příště

Ale místo pláče smích když tě lechtám strništěm

Mimochodem, již od začátku této sbírky si všímám, že se můj styl tvorby proměnil. Zatímco dříve jsem psal básně na jeden zátah, nyní je připravuji i několik týdnů a ke každé si píšu poznámky, než ji skutečně vytvořím. Důsledkem je, že básně působí propracovaněji, na druhou stranu ale ztratily cosi ze své autentičnosti.