ZBRAŇ

Zbraň

Jako bludná cesta okleštěné evoluce

Jako bahno požírá smutné děti revoluce

Jako klopí zraky vězeň v koncentračním táboře

Jako vzpurný kohout sťatý odpoledne na dvoře

Jako zástup zatracených zírá do noci

Jako nesvobodní lidé novodobí otroci

Jako krutá rýha vyrytá v kuchyňském stole

Jako pistole

Jako zbraň spočítá poslední léta

Jako květina roste na hrobu konce světa

Jako bloudí slunce ze dne do noci

Jako mluví náboženští proroci

Jako čas tiká další vteřiny stále

Jako diktátoři nahradili císaře a krále

Jako v hlavě pulzuje ještě nesražená krev

Jako řev

Jako kráčí duch minulosti po prázdných nábojnicích

Jako pocit strachu zabydlel se ve světnicích

Jako bolest vyrvaná z kontextu doby

Jako kulka nenávisti zločinu a zloby

Jako nedostává se lidstvu ani špetka pokory

Jako zakulacený náboj vystřelený z komory

Jako bortící se poničené zdivo

Jako život

Jako odevzdané na konec prázdnoty čekání

Jako to co se nikdy nechrání

Jako vytáhnout pistoli pojistku

Jako lék na každou zdánlivou bolístku

Jako jen přibližný popis možného vraha

Jako zbytečná o záchranu oběti snaha

Jako to co po genocidě zbyde

Jako lidé

Jako střelba z nekonečné zbraně

Jako modlitba pro lidi a za ně

Jako pistole zapálí celou planetu

Jako změní Zemi v bohatou kometu

Jako revolver nabitý smutnou zeměkoulí

Jako výstřel skončí na zátylku boha boulí

Jako Země opustí vysokou rychlostí ústí hlavně

Jako je to správně

Na začátku básně Zbraň byl motiv Země jako náboje do jakési pistole osudu, z níž bude vystřelena, až nastane konec světa. Původně jsem chtěl skladbu více konkretizovat a opět použít téma jaderné apokalypsy, ale s konečným produktem, jenž je trochu posunut do abstraktní roviny, jsem opravdu spokojen.

Nápad použít na začátku každého verše slovo jako se mi v mysli vynořil až při samotné tvorbě. Líbí se mi, že zatímco někdy tato struktura umocňuje význam veršů, jindy naopak ztěžuje jejich interpretaci. I to, aby byl poslední verš z každé sloky zkrácený a působil jako náhlá a nečekaná tečka, mě napadlo až během psaní.

Nejvíce bych z básně vyzdvihl první sloku, jež mě samotného překvapuje svojí sugestivností:

Jako bludná cesta okleštěné evoluce

Jako bahno požírá smutné děti revoluce

Jako klopí zraky vězeň v koncentračním táboře

Jako vzpurný kohout sťatý odpoledne na dvoře

Jako zástup zatracených zírá do noci

Jako nesvobodní lidé novodobí otroci

Jako krutá rýha vyrytá v kuchyňském stole

Jako pistole