ZBOJNÍK

Zbojník

Povím vám teď příběh, co se vážně stal,

O muži, jenž bohatým dával a jenom chudým bral.

Proč to dělal? Proč bral těm, co neměli skoro nic?

On totiž ten mizera měl v hlavě o kolečko víc.

Sám se narodil v hodně divné rodině,

Otec alkoholik, matka závislá na víně.

Jediným zdrojem bílkovin mu byly hmyzí larvy,

Navíc také v kolébce spolykal plno olověné barvy.

Oba rodiče drží nyní bílé stěny polstrované,

Chlapec skončil jako dítě adoptované.

Avšak nové matce svojí nadával a otčíma bil,

A za nocí v pokojíčku strašně vřískal, vyl.

Není tedy divu, že po pár týdnech, po měsíci,

Šokovaní pěstouni vykopli ho na ulici.

Jednou z hladu ukradl kolemjdoucímu chutnou svačinu,

A tak se stalo, že se dal na dráhu zločinu.

Za pár let ho znali všichni v celém širém kraji,

Že kvůli němu chudák neví, kdy se zase nají.

Za pár let ho znali všichni v celé širé zemi,

Ač milován boháči, přec zavržen všemi.

Bohatým však ten náš zbojník nedal všechno ve své pýše,

Spoustu peněz, spoustu zlata odtáhl si do tajné skrýše.

V jeskyni za městem se cítil jako Bůh,

Měl bohatství, že by USA splatily svůj dluh.

Policie pátrala, sháněla důkazy, vyslýchala svědky,

Nasadila volavky i milostné pletky.

Jenže na otázku, zda ho spravedlivý trest nemine,

Řekla policejní mluvčí: "Tak to bohužel nevíme."

A tak vesele kradl dál, chudákům ztrpčoval život,

Že neměli na jídlo, oblečení, ba snad ani pivo.

Nepomohli policisté ani modlitby k přemoudrému Bohu,

Zbojník dál okrádal chudáky, a to na každém rohu.

Záchrana však nakonec přišla jak blesk z čistého nebe,

Když muž svojí neopatrností prozradil sám sebe.

Jednou ve vykrádaném příbytku zvědavě přičichl k petunii,

Netuše, že má na tyto rostliny smrtelnou alergii.

Hodiny pak strašně skučel ve své tmavé jeskyni,

Že ho slyšely i všechny okolní města a dědiny.

Netrvalo dlouho, než ho konečně policisté našli,

Prý je strašně prosil, aby si mohl ihned hodit mašli.

Dnes už s celou svojí rodinou sedí ve vypolstrované cele,

A každý z nich si pro sebe spoustu řečí mele.

Chudáci si v jeskyni rozdělili veškeré to zlato,

Zbojník už je za mřížemi, díky Bohu za to!

Občas je třeba trochu opustit svůj styl a stvořit něco neočekávaného. Po básni Stávka politiků se mým dalším úletem stal Zbojník. Základní nápad se mi v hlavě objevil víceméně spontánně, pokud se dobře pamatuji, tak jako první mě napadlo úvodní dvojverší.

Báseň nemá žádný zvláštní smysl, je v podstatě parodií, má jen pobavit a vršit na sebe spoustu absurdit.

Bylo pro mě zvláštní psát tak dlouhé verše, také jsem již při tvorbě odvykl používání interpunkce. Místy spolu ani trochu neladí počet slabik, ale to je mi stejně jako u dalších skladeb celkem jedno.