ZÁSTUP ZATRACENÝCH
Zástup zatracených
Teskné tóny větru
Vířící prach v troskách města
Smrt letící na křídlech paprsků
Povstání oblačného hřibu
Kam vede ta prachová cesta
Boj boj bojte se o svá těla
Své studnice hříchů
Kam ukrýváte zlobu i pýchu
Zhoubný nádor planety
Parazit ničící svého hostitele
Dospěl do bodu bez návratu
Když celá civilizace zamrzla tu
Dobyli jste lunu
Svrhli jste Boha
Upsali se ďáblu
Zvolili si stranu
Vzdali se rozumu
Vzdali se srdce
Vzdali se víry
Vzdali se touhy
Vzdali se života
Vzdali se smrti
Před zničeným městem
Před kácejícími se mrakodrapy
Kde popel padá jak sníh
Stojí zástup zatracených
Stále ještě živí
Navzdory smrti letící na paprsku
Smrti protínající dráhy života
Živí a přesto mrtví
Teď zbývá jen pláč
Teď zbývá jen smích
Zástupu zatracených
Padající nebesa
Soudný den
Sestup Bože
Sestup Alláhu
Sestup Višnu
Sestup Jahve
Sestup Buddho
Sestup a spas nás
Však kdo nespáchal hřích
V zástupu zatracených
Bytosti z nebes
Zhmotnila se síla
Zhmotnila se energie
Zhmotnila se moc
Zhmotnilo se nekonečno
Co můžeš schránit v synech svých
V zástupu zatracených
Nevděčné děti
Bytosti temnoty
Pekelných bran
Co odvrhl i ďábel sám
Na prahu smrti žádost o záchranu
K bohům jichž jste zavrhli
Jediné poselství pro své potomky
Teď se stávám smrtí
Ničitelem světů
Ticho, pláč i smích
V zástupu zatracených
O pár týdnů později jsem se konečně odhodlal k druhé návštěvě toho úchvatného světa fantazie. Ani svou další báseň jsem nijak nepromýšlel, měl jsem o ní jen velice hrubou představu. Přesto si troufám tvrdit, že skladba Zástup zatracených patří k velice výraznému vrcholu veškeré mé tvorby.
Inspirovalo mě čtvrté album skupiny Linkin Park s názvem A Thousand Suns (Tisíc sluncí), které se celé zabývá lidskou sebedestrukcí pomocí atomové bomby. Nejvíce mě ovlivnila skladba The Radiance (Záření), jež parafrázuje slova Roberta Oppenheimera v reakci na první jaderný výbuch v dějinách. Odtud jsem také převzal to působivé dvojverší původně z eposu Máhábharáta.
Teď se stávám smrtí
Ničitelem světů
V básni jsou velice působivé i sporadické rýmy, které ale na druhou stranu vždy doprovází verš o zástupu zatracených.
Ve skladbě si hraji s jazykem, s vyzněním slov. Opět se vracím k dekadentnímu přístupu, nyní ale do slok schovávám i děj.
Zástup lidí sledujících zkázu světa, který znali, se v zoufalství obrací ke všem známým bohům, přestože ve skutečnosti v žádného opravdu nevěří, jen sobecky prosí o spasení. Jakási vyšší bytost se skutečně objeví, jenže odmítá lidstvu pomoci kvůli jeho zkaženosti a již zmiňovaným dvojverším mu oznámí, že souhlasí s nastalou apokalypsou. Když nad ním zlomili hůl již i bohové, nezbývá než
Ticho, pláč i smích
V zástupu zatracených
Rád bych vyzdvihl asociativní popis nebezpečného záření, radioaktivity.
Smrt letící na křídlech paprsků
Nemohu se ubránit pocitu, že alespoň co se týká tématické působivosti a hloubce poselství, tohle dílo jsem dodnes nepřekonal.
Mimochodem, jednou jsem si zkusil tuhle báseň zarecitovat na instrumentální skladbu Time (Čas) z filmu Počátek a od té doby Zástup zatracených jinak odříkat nemůžu. Jako by pro sebe byly navzájem stvořené.