VYPRAVĚČKA PŘÍBĚHŮ

Vypravěčka příběhů

Proč nevěříš že tvé nitro je krásné

Proč myslíš že už ti nezbývá naděje

Proč jen čekáš až tvůj život světlo zhasne

Když se ti nic děsivého neděje

Děsíš se pronikavých pohledů

Když se pořád přes rameno ohlížíš

Ale já tě vším neštěstím provedu

U mě najdeš tichou jistou skrýš

Dusíš se ve svých slzách

Objímáš sám sebe abys držel ještě pohromadě

Už dávno nevěříš ale já v tobě stále vidím krásu

Už dávno ses zatratil ale já stále věřím ve tvé dobro

Podávám ti svoji ruku

Stačí ji pouze zachytit

Chci tě zase zvednout vzhůru

Chci v sen změnit noční můru

Chci věřit že smrt nemusí možnost být

Chci věřit že i v životě můžeš najít klid

Vidím že co jsi tě nevýslovně mrzí

Cítím to z každé tvojí slzy

Pláču když smutně hledíš do noci

Věřím že ještě dokážu ti pomoci

Ale v tvé duši odráží se pochybnosti

Že obrací se k tobě někdo jindy nežli v zlosti

Jsi připraven odmítnout nabízenou dlaň

Jsi připraven trpět zase sám

Ale oba víme že takhle se ti poštěstí

Akorát zoufale podřezat si zápěstí

Avšak já nevidím čím ses stal

Nýbrž to čím jsi mohl být

A chci aby ses ještě někdy smál

Už proto chci tě zachránit

Jedním z filmů, které se mě hluboce dotkly a zanechaly ve mně silnou stopu, byl i Ink (Inkoust). Jedná se o umělecký neboli tzv. artový snímek, který není určen pro široké publikum (nebyl promítán v kinech ani nemá český dabing), ale má vyvolat v divákovi emoční prožitek. K tomu využívá všechny svoje možnosti - různé zabarvení obrazu, provázání záběrů s hudbou, brilantní práci s kamerou, o emocích obsažených v samotném příběhu ani nemluvě.

Ve filmu se prolínají reálný a snový svět se vzpomínkami a čas v něm neplyne lineárně, to je však pouze podklad pro zobrazení duševního stavu hlavního hrdiny a záchrany jeho duše před konečným zatracením.

Součástí filmu je i postava Vypravěčky (v originále Storyteller) jménem Liev, která se snaží během děje přesvědčit zápornou postavu nazvanou právě Ink, že má ještě šanci a že není tak špatný a odporný, jak sám sebe vnímá.

V psychickém stavu této postavy jsem se našel mnohem více, než bych sám chtěl, a to mě inspirovalo k napsání básně Vypravěčka příběhů, v níž jsem se pokusil vytvořit monolog Liev určený pro moji duši. V této skladbě se mě tedy vypravěčka pokouší přesvědčit, že nemám sám sebe nahlížet tak černě.

Celkově jsem s básní spokojen, i když nevím, jestli se mi podařilo úplně vyčerpat základní motiv. Obávám se, že to pravděpodobně bude tím, že sám těm povzbudivým větám stoprocentně nevěřím.

Netřeba dodávat, že při tvorbě jsem dokola poslouchal část soundtracku ze zmíněného filmu nazvanou John's Walk (Johnova procházka).