VLAK

Vlak

Vlak jede nocí

Jsou to hvězdy nebo jiskry z komína

Jsou to pražce nebo kostky domina

Z obyčejné jízdy se stává cosi krásného

Z obyčejné jízdy se stává měsíc tak se usměj na něho

Svět sevřený mezi lesklé koleje

Svět podoben vrstvě černého oleje

Svět vyrvaný z obvyklého řádu

Není než lokomotiva a možná trochu chladu

Vlak uhání nocí

Raději se nedívej z okna ven

Nedívej se venku není bílý den

Venku je jen temno a ledový vzduch

Venku je jen ďábel a všemocný bůh

Koleje se do zatáčky kroutí

Dovolíš měsíci vlaku do ní vplouti

Na obzoru se spojily nebesa i země

A noc řeže vlak a v něm lidské plémě

Vlak se řítí nocí

Když zrádná tma zasypává koleje

Možná možná se nic neděje

Drž se lokomotivo těch dvou čar mezi životem a smrtí

Ale už je pozdě už vlak nocí letí

Vlak letí nocí i když nemá perutě

Po boku mu letí bílé labutě

Ještě kousek abys dosáhl hvězd

Ještě kousek se nech vzduchem nést

Vlak padá nocí

Zastavil

Skládá se jak kostky domina

Oheň vesmír hvězdy proudí z komína

Ztratil dvojici čar mezi životem a smrtí

Žádný vlak jen hromada šrotu co pomalu drtí

Nekřičte lidé napínejte sluch

Někde kolem vás se právě vznáší bůh

V rychlém sledu jsem na konci října 2016 navázal na úvodní báseň několika dalšími skladbami, z nichž jednou byla i báseň s názvem Vlak.

Zde popisuji železniční neštěstí. Pokusil jsem se v rámci básně využít gradaci, již jsem vložil vždy do prvního verše vícera slok:

Vlak jede nocí

Vlak uhání nocí

Vlak se řítí nocí

Vlak letí nocí

Inspirací se mi samozřejmě stala reálná cesta vlakem, již nezažívám příliš často, a proto pro mě ještě neztratila punc něčeho působivého a zvláštního.

Když jsem tuhle báseň dal přečíst spolužákovi, přirovnal můj styl jazyka užitý v téhle skladbě ke stylu Františka Halase (což mě potěšilo), a zároveň vyslovil domněnku, že celá báseň je metaforou pro pohlavní styk (což mě nepotěšilo). Tudíž bych rád zdůraznil, že žádný takovýto skrytý význam se v díle Vlak neobjevuje.

Osobně mám nejraději závěrečné dvojverší, protože jsem maximálně spokojený s jeho hloubkou i způsobem, jakým celou báseň vypointuje:

Nekřičte lidé napínejte sluch

Někde kolem vás se právě vznáší bůh