UVNITŘ

Uvnitř

Vzedmuté oceány děsu

Přidušené vln objetí

Stříkající pěna dní

Neštěstí uvnitř nesu

Bolest neúprosně bobtná a tuhne v krku

Nikdy však nezlomí se do pláče

Paže těsně sevřené okolo hrudníku

Bože kdy si to moje duše konečně odskáče

A zatímco uvnitř

Hordy bezútěšně plení

Navenek jsem v klidu

Nic mi není

A zatímco uvnitř

Zní jen bohapusté klení

Navenek jsem v klidu

Vůbec nic mi není

Sbor houslí a chorál hlasů

Stejný refrén utrpení časů

Než zůstanu se sebou sám

Než mě smete poslední hurikán

Než utéct už nebude kam

Poslední hurikán

Stále jen u sebe v pokoji

Stále život do starých kolejí

Stále kráčet stejnými ulicemi

Stále život špatně jeví se mi

Řekni bože když tělo na posteli spočívá

Ještě žiju nebo jsem pohřben zaživa

Když myslím na co obyčejně myslívám

Ve světě pohřbíván jsem zaživa

Nechci skončit jako prázdná schránka

Krví poskvrněná nepopsaná stránka

Bloudit budoucími lety

Když se ztrácím v božím zraku

Když rve mě tíha na kusy

Když dole je jen prázdnota

Hořící uvnitř tisíce sluncí navždy

Když sepisuji života zápory a klady

Počkej smrti neodcházej jen mě nenech tady

Když uvnitř mě prýští horká krev

Když uvnitř dřímá tygr a také zařve lev

Když se zítřek do studeného rána probudí

Když se o všechna budoucí léta ochudím

Když uvnitř to žije jen na oko

Když dávno pohřbený jsem hluboko

Zatímco v mé první sbírce se zvláště ze začátku objevovaly spíše niterné a osobní básně, postupem času jsem začal psát spíše o konci světa. Přesto jsem na intimní skladby v žádném případě nezanevřel, čehož je důkazem mimo jiné i báseň Uvnitř.

Jde o syrový popis bezútěšné situace pokřiveného nitra a pro mě o velice osobní záležitost. Přesto mám pocit, že jsem úplně nesplnil své představy o podobě skladby.