UMÍRÁNÍ

Umírání

Když gravitace nebesy víří

Temná jezera děsu se blíží

Když lidstvo sama existence neskutečně tíží

A šíp času od lehkosti k potupnému zániku míří

Chycený uvnitř mrakodrapových věží

Zmatený neví o co běží

Bezedná tíha se z lidských duší těží

Ještě dýchá ještě sípá ještě mluví stěží

Ještě myslí na zkažený svět co býval tak svěží

Ještě na bedrech mu všechny strasti leží

Oči však se mlží

Ale dech se úží

Nekonečnému muži

Umírá trojjediná jednota boží

Zabili jsme boha

Jediná naše kloudná vloha

Sevřít ho do náruče tísnivého světa

Nesmyslná slova a výsměch maniaků

Spoutaný velikán potěcha všech zraků

Zabíjím tě mocný pane

Než se z tebe otrok stane

Vystřelím tě z vesmíru lidí

Ať ďábel co ho čeká také vidí

Vždyť přece smrt si nevybírá

Všesměrný vládce všehomíra

Neměls nechat do pasti se lapit

Ubohý stíne mezi mrakodrapy

Vydrž smrtka se již blíží k cíli

Zbytky síly vydrž vydrž chvíli

Myslíš že lidé by se někdy nadáli

Že se oběsíš a skočíš ze skály

Že zemřeš bože právě teď a tady

Zklamaný na špatné straně barikády

Že by umírání získalo význam právě u tebe

Že bych v tvém jméně ještě někdy použil velké bé

Zešílel jsem jako zbytek lidstva

Vyhasla v nás poslední tvá jiskra

Sami na naší cestě světem budem

Sami jenom my spolu s Belzebubem

Pohřbívám tě bože ať obrátíš se v prach

A oživím tě zase až budu mít strach

Několik dnů před maturitou jsem byl v takovém psychickém rozpoložení, že jsem se v duchu opravdu začal obracet k Bohu. Před tažením každé otázky jsem se u zkoušky pokřižoval. Nemyslím si ale, že bych se stal věřícím, to zcela jistě ne. Spíše jsem potřeboval nějakou oporu, pocit, že nade mnou někdo drží ochrannou ruku. A k tomuto účelu je Bůh ideální...

Po složení zkoušky jsem se opět vrátil ke svým starým názorům, v nichž je nejblíže náboženství to, že jsem ochoten uznat teorii inteligentního designu. Musel jsem se ovšem nějak vypořádat se svým vztahem k Bohu.

Výsledkem byla báseň Umírání, která je o smrti Boha, a to jak v globálním měřítku, tak i v mé osobní rovině.

Myslím, že výjimečně dobře se mi podařilo vyjádřit svůj postoj k Bohu v poslední sloce:

Pohřbívám tě bože ať obrátíš se v prach

A oživím tě zase až budu mít strach