TEMNÉ SLUNCE ZÍTŘKA

Temné slunce zítřka

Říká se že hvězdy pořád svítí

Že zloděje vždycky někdo chytí

Že létají třísky když se lesy mýtí

Že význam má naše malé bytí

Když tě záře hvězdy silně drásá

Když z ošklivosti roste krása

Když jsi ztratil veškerou svou snahu

Jako sklenka upadnuvší na podlahu

Když jsi mrtev a přesto stále umíráš

Když žiješ a nenávidíš život který máš

Když jsi vzýval boha ale přišel silnější hráč

Když jsi vzýval boha ale přišel Vymítač

Když zaleskly se slzy Země na Měsíci

Když Vymítač je jediný kdo má ještě něco říci

Když tvojí duši vesmír dávno přestal stačit

Věnuj tedy veškerou pozornost Vymítači

Zavři oči a dosáhneš hvězd

Zavři oči a nech se nést

Dosáhneš hvězd vím co chceš

Nech se nést vše dostaneš

Vím co chceš jen začít znova

Vše dostaneš kde září nova

Jen začít znova bez pocitů

Kde září nova už nejsi tu

Bez pocitů začátek nový

Už nejsi tu tak neplýtvej slovy

Začátek nový hvězda se točí

Neplýtvej slovy jen zavři oči

Hvězda se točí krásná to zvěst

Jen zavři oči a dosáhneš hvězd

Protože kdesi ještě hvězdy svítí

Protože jiní ještě cosi cítí

Protože mrtví odcházejí do nebes

Protože zavřeš oči a dosáhneš hvězd

Temné slunce zítřka před tebou se točí

Protože přenechals svůj život Vymítači

Titulní báseň nové sbírky Temné slunce zítřka vznikla hlavně kvůli postavě Vymítače, což je bytost na bázi smrtky. Zatímco v první části se duše připravuje na odchod z tohoto světa a logicky se kvůli tomu necítí příliš příjemně, následně přichází Vymítač a ve svém monologu, který mně osobně připomíná spíše cosi na způsob ukolébavky, duši uklidňuje a vyzývá ji ke klidnému odchodu.

V této básni jsem hrdý na dvě věci. Jednak se mi líbí schéma sloky, v níž promlouvá Vymítač, i když realizace základního nápadu se ukázala výrazně těžší, než jsem očekával, a jednak myšlenka, že zatímco náš život ozařuje dobře známé Slunce, životu po smrti vévodí jiné - temné slunce zítřka.