SEX

Sex

Jsem vyprahlý. Jsem vysušený. Jsem poušť.

Každý den se modlím za svlažení popraskaných svahů. Snažím se přitáhnout tvou pozornost, upozornit na sebe, ukázat ti, jak moc potřebuji vodu. Nezáleží mi na konkrétní podobě, můžeš být mrakem, mlhou, bouří, ranní jinovatkou. Buď klidně jen osamělou kapičkou vláhy. Ale buď.

Písek se ve mně přesýpá a čas, který mi odměřuje, pomalu dochází. Cítím to. Jestli brzy nezapršíš, bude pozdě. Už na mně nikdy nic nevyroste.

Poušť. K čemu vůbec je? Podívej, jak se všude kolem roste a žije. Krajiny rodí lesy, nechávají se zakrývat sytou travou, dávají život zvěři a po smrti si ho zase berou zpět. Koloběh žití. Volně dýchají, mohou se rozvíjet, jsou svobodné. Ale jak bych mohl být stejný, když nejsem zavlažený? Bez vody se ze všeho stane poušť.

Lidé na nich staví města, budují civilizace, bojují o místo na slunci. Ze zoufalství si i na mně postavili jediné město, ale už je dávno opustili. Jeho stíny jsou však mými jedinými přáteli. Jeho zdi mohu pohladit, mohu se polaskat s jeho kameny. Pod zavátými ulicemi vnímám sklepy a vězeňské kobky, jejichž řetězy a zámky svazují i mě. Městem už prochází jen smrt a její chlad nemůže žádná poušť překonat.

Chci růst, živit, rodit, otevírat se životu. Ale jak bych mohl? Jsem přece poušť.

Zaprš, dovol mi zachytit vláhu, syť mě, až se tebou zalknu! Vyprávěj mi své příběhy, šeptej mi o dlouhatánských řekách, o divokých horských pramenech, o vlahém vánku u pobřeží, o šumění oceánu, o všech svých barvách a odstínech! Dojmi mě baladou o bublince zimního vzduchu zamrzlé v ledovci, navždy uvězněné pod jasnou oblohou! Vyřiď jí, že znám její strast a soucítím s ní.

Ale hlavně, buď tady se mnou. Slib mi, že nikdy nevyschneš. Založ ve mně studny, vytryskni ze mě v zuřivých gejzírech, zaplav mě, ať se utopím. Ať už nemusím usínat sám.

Budu tvoje poušť. Budeš moje voda?