ŠESTNÁCTIVERŠOVÁ STŘELA

Šestnáctiveršová střela

Chtěl bych mluvit anglicky takhle mi to neladí

Všichni uznáváte že pro češtinu se rap prostě nehodí

Bojím se že tím co přidám tahle píseň význam ztrácí

Ale nedokážu probořit zatratit svou inspiraci

A tak zuřivě ťukám do displeje další ohraná slova

Zuřivě ťukám píšu nesmysly a zas je mažu znova

Ale spíš chci popsat jak se cítím uvnitř svojí duše

I když nepočítám že by to kdokoli z vás někdy toužil slyšet

Ale já stojím v jámě a tuny zeminy se sypou na hlavu

Tvář mi zkrápí slzy když odcházím do davu

A měsíce ubíhají Zem se točí jak čas plyne dál

Nikdo neví jak moc blízko u propasti stál

Jak moc dlouho zíral dolů než konečně dovnitř skočil

Měsíce ubíhají jen ty ses ani jednou neotočil

Celou dobu myslíš že žiješ v odpudivé noční můře

Jenže pak se probudíš a cítíš se ještě hůře

Teď chápu že vůbec nemá cenu

Doufat že ještě někdy zapomenu

A nemohu slíbit ve svém projevu

Že přinutím se ještě někdy k úsměvu

Už věřil jsem že dostávám se ze své tísně

A potom Mike vydal tři zbrusu nové svoje písně

Pochopil jsem jak obrovský byl jsem předtím idiot

Když jsem myslel že mám zase aspoň jeden pevný bod

Okolo kterého by mohla moje existence rotovat

Ale nemám když park možná přestává nás spojovat

Muselo to být a rozhodnutí dávno za nás někdo udělal

Ať osudy tvoří kdokoliv pěkně jsi to podělal

Mám chuť jenom sprostě křičet do noci

Když jsi zabil jediného kdo dokázal mi pomoci

Nebo snad jsme každý jasným pánem svého osudu

A nemáme se držet pokynů nějakého vesmírného návodu

Musím ale vyslovit co stejně dávno všichni věděli

Jak strašně je tenhle svět tenhle život v prdeli

Ať se rozhoduji anebo mám svoji linku danou

Nemůžu dál ani nemůžu říct na shledanou

Teď chápu že vůbec nemá cenu

Doufat že ještě někdy zapomenu

A nemohu slíbit ve svém projevu

Že přinutím se ještě někdy k úsměvu

Cítil jsem, že skladby Proč a Vypravěčka příběhů perfektně uzavírají mou třetí sbírku Nebesa bez hvězd, tudíž jsem se rozhodl touhle básní započít novou sbírku.

Když jsem uvažoval o jejím názvu, uvědomil jsem si, že by mělo jít o sousloví, které vyjádří pocity, jež mě v poslední době neustále provázely - že i když jsem se dříve necítil psychicky příliš dobře, nedávno se můj stav podstatně zhoršil a nyní se obávám, že budoucnost bude ještě mnohem děsivější.

Následně mi došlo, že ideální je spojení, které jsem si dříve poznamenal - Temné slunce zítřka, a to právě tím, že se obrací do budoucnosti, která pravděpodobně nebude příjemná.

Doufal jsem, že básní Proč se mi podaří v rámci možností vyrovnat se sebevraždou Chestera Benningtona, jenže se přes tuto událost nedokážu přenést. O tom je první báseň nové sbírky Šestnáctiveršová střela.

Inspirována byla převážně novým albem člena Linkin Park, zpěváka a rapera Mikea Shinody s přiléhavým názvem Post Traumatic (Posttraumatické). Obsahuje tři písně, kde se Mike pokouší se ztrátou Chestera vyrovnat.

Mě napadlo, že bych mohl zkusit vytvořit obdobu písně, která kromě krátkého refrénu obsahuje dvě rapované sloky, jak bylo dříve pro Linkin Park typické. Snažil jsem se využít postupy typické pro rap - delší verše, užívání slangových až vulgárních výrazů, odkazy na jiná díla včetně jmen, hříčky se slovy a podobně.

Název vznikl podle verše z rané písně Linkin Park High Voltage (Vysoké napětí) a vyjadřuje, že typická rapová sloka obsahuje šestnáct veršů. Druhé slovo je odkazem na začátky skupiny, kdy svoji tvorbu prezentovali jako natolik agresivní, že by ji bylo možné využít ve válce jakožto zbraň. Tato píseň byla tou, která utvářela mou představu o tom, jak má vypadat dobrý rap.

Přestože nápad i téma mi vnuklo nové album, při tvorbě jsem je neposlouchal - nechtěl jsem, aby mě výrazněji ovlivnilo. Vystačil jsem si s instrumentálními skladbami, jež mi pomáhaly navodit při tvorbě pocit, že neskládám báseň, nýbrž píseň.

Obavu o budoucnost Linkin Park (v překladu cosi jako Spojující park) jsem vyjádřil ve verši

Ale nemám když park možná přestává nás spojovat