ROBOTI A LIDÉ

Roboti a lidé

Déšť rozpouští mrakodrapy

Dokud ho slunce nevysuší

Svítí září kouše zuby drápy

A poté pozře snad i tvoji duši

Tvoje tělo i tvé myšlenky k tomu

Protože stroje neví co znamená domů

Jako by už uplynuly miliony let

Od chvíle kdy ztratili jsme svět

Kdy jsme přišli o naši planetu

A zanechali ji chladivou a bez citu

Kdy utichly zbraně a ustaly boje

Kdy vlády chopily se ocelové stroje

Nechoď dál radši rychle zmiz

Před vládci Země ať tě nevidí

Pro ně jsi jen pouhopouhý hmyz

Jehož mrtvoly na hromady uklidí

Vždyť víš že už nemá cenu bojovat

Tak odejdi z toho masového hřbitova

Kde stroje kupí lid který byl použit

Lid který nedokázal už jim dále sloužit

Zarývám prsty hluboko do hlíny

Zmáčené deštěm i přívalem slz

Ještě další jizvu musím Zemi způsobit

Ještě další šrám na její vrásčité tváři

Ale musím musím kopat hlouběji

Musím se probíjet skrz staletí oceli

Vím že až narazím na vrstvu kde reziví

Najdu v hlíně zapadlý šperk blyštivý

Už jej mám už jej držím v dlani

Září jako nadpozemské rozdnívání

Stroje vrčí v dáli když jej zdvihám do vzduchu

Jako by měly nějakou špatnou předtuchu

Jako by věděly že Země je zas k mání

Že držím v dlani jich základní ovládání

Lidé

Jste to jediné co po genocidě zbyde

Teď nastal čas se stroji zatočit

Teď nastal čas nenechat se zotročit

Nastal čas vzít si zpátky planetu

A udělat z ní zase svět emoce a pocitu

Stroje

Jen si beru zpět co bylo vždycky moje

Protože naši předci moc dobře věděli

Jaký by byl svět kdyby stroje šílely

A proto připravili tohle zařízení

Jehož stiskem uvrhnu vás v zapomnění

Báseň Roboti a lidé je další sci-fi skladbou se skrytým dějem. Základní nápad na planetu Zemi, která je v budoucnu ovládána stroji, které používají zbytky populace jakožto otroky, mě napadl již dlouho před stvořením básně, musel jsem ovšem čekat, dokud se mi před mým vnitřním zrakem nevynoří celý příběh.

Ten spočívá v muži, který s hrstkou přeživších proti nadvládě bojuje. Na masovém hřbitově, kde je s lidmi zacházeno jako s odpadem, najde prastaré zařízení, které kdysi dávno sloužilo jakožto pojistka a umožňovalo všechny roboty deaktivovat. Hrdina je použije a tím vrátí planetu zpět lidské rase.

Nejvíce spokojen jsem se závěrečnými dvěma slokami, v nichž muž oslovuje lidi i stroje ve chvíli, kdy už ví, že drží v ruce legendární předmět.

Spokojen jsem ovšem s celou básní, z níž mám velice dobrý pocit, zvláště z kombinace sci-fi děje a lyrických obratů.