ŘEKA

Řeka

Povzdech spousty plynoucích vod

Bloudí řeka krajinou

A modrá se vpíjí do zelené

A bublá pod ledovými paprsky

Jako by byly do bohyně vtělené

Které manžel chodí za jinou

Protože nikde není most ni brod

Chová na sobě národ lidí

Marně po jejich původu se pídí

Oni jen lodě po i proti proudu řídí

Oni daleko za horizont vidí

Jim nevadí jak je osud šidí

A řeka že je neudělá boháči se stydí

Nejsme ale v čase zlaté horečky

Stačilo by pár ryb

Stačil by malý úlovek

Dříve než zapadne slunce

Dříve než řeka půjde spát

Těžký má život kdo má řeku rád

Oči spolu s potem stékají s tváří

Namáhané svaly hoří září

Když s řekou bojují jen malé lodě

Domy na kůlech po řece kráčí

Když děti hladem potichu pláčí

Kameny slapy jezy ve vodě

Smějí se

Marnotratně

Ve světě kde je

Něco špatně

A řeka čelisti

Do nich zatne

Ve světě kde je

Všechno špatně

Bojím se že tohle je konec

A po něm už nepřijde nový začátek

Bojím se hladu a zimy příští

A také že jsme už o všechno přišli

Bojím se vzpomínek a nostalgie

Že jsme jediní kdo tady ještě žije

Lidi jsou andělé nebo draci

A řeka trochu chrání před radiací

Po pauze jsem se v červenci 2016 opět vrátil k tvorbě. První básní mé třetí sbírky, pro niž jsem zatím neměl název, se stala Řeka.

Po formální stránce jsem si zde opět hrál s rýmovým schématem, střídal jsem volný verš například s tirádovým.

Po té obsahové mě hodně inspirovala píseň skupiny Kabát s názvem Burlaci, přestože k české hudební tvorbě si hledám cestu velice těžko.

Nemohl jsem si ovšem odpustit apokalyptický konec, který opět odkazuje na jadernou katastrofu. V závěrečném dvojverší jsem se také přiznal ke svému zdroji inspirace, protože první verš jsem si vypůjčil přímo ze zmíněné písně.

Lidi jsou andělé nebo draci

A řeka trochu chrání před radiací