RÁNO

Ráno

Já umírám každou noc

Jsem tedy překvapen pokud přijde ráno

Umírám a prosím o pomoc

Umírám i když žít dál je mi dáno

Přesto jsou rána kdy netoužím umírat

Kdy věřím že ráno moudřejší je večera

Jsem znovuzrozen stojím

Před vraty

Mám mořskou nemoc trpím závratí

Bojím

Se večera i když začlo ráno

A vzpomínám na citát ze slavného snímku

S trpaslíkem elfem Gandalfem který kouří dýmku

Když hledím na červené svítání

Skrz které slunce vydává svůj rozzářený řev

Možná ještě Zemi zachrání

Před plísní a hnilobou a smrti pařátem

Možná ještě cosi zbude

Před mrazením způsobeném tímhle citátem

Slunce vstává rudé

Někde byla prolita krev

Má chodidla přivítá horký asfalt ulice

A když kráčím k náměstí

Myšlenka se poštěstí

Proč horký asfalt takhle ráno

To mě trápí nejvíce

Na náměstí lehnu si

A snad také usnu

Snad jednou zas nezhroutím se na kusy

Snad větřík foukne do pusy

Snad i v tomhle dusnu

Snad i v okolním prachu

Kapičky rosy by se skvěly

Ale když se rozestoupí mlhy závoje

Lidé utíkají jako do boje

A se zábleskem strachu

Říkám milý brachu

Ve chvíli blížícího se krachu

Tenhle den myslím nebude skvělý

Lidé běží utíkají hroutí se tisícové davy

Lidé běží plynové masky zdobí jejich hlavy

Lidé hoří

Lid se boří

Když se mění ve stíny

Jak tikají vteřiny

Na obzoru tančí plameny

Kolem prší popel a spousta mrtvých těl

Ty změny

Snad vůbec někdo začít chtěl

Záři slunce přebíjí

Jeho dvojče na západě

Které všechny zabíjí

Hbitě jasně rychle prostě

Konečně víš na základě

Rudé záře že nebude nikdy líp

Když na obzoru temně roste

Atomový hřib

Čím více básní jsem sepsal v poměrně konvenčním stylu (jednoduché rýmové schéma, místy i snaha o rytmus a dodržení počtu slabik), tím více jsem si uvědomoval, jak moc mi chybí tvorba básní neuspořádaných, až chaotických, které pro mě byly typické hlavně v mých začátcích. I báseň Ráno měla být původně jasně strukturovaná, ale nakonec jsem se právě v ní trochu distancoval od stylu několika předchozích skladeb.

Její základní motiv se ovšem nezměnil - má být popisem rána, kdy i lyrický subjekt, který si většinu času zoufá, cítí určitou radost ze začátku nového dne a naději, že může být lépe. Postupně si však všímá jistých známek toho, že cosi není se světem v pořádku, a báseň vyvrcholí zjištěním, že v blízkosti byla odpálena atomová bomba.

Na této skladbě se mi nejvíce líbí, že mě během prvních čtení spíše odrazovala svým složitým rýmovým schématem, postupně jsem ale právě v téhle nekonformitě začal vidět hlavní sílu básně.

Citát, o němž v básni mluvím, pochází, jak je předpokládám zřejmé ze samotné skladby, ze série Pán prstenů a v době, kdy jsem jej slyšel poprvé, ve mně skutečně hluboce zarezonoval.