POTOMCI LIDÍ

Potomci lidí

Raiaak stál u okna a hleděl ven na pokřivený obraz vesmíru. Hvězdy, které prolétávaly kolem jeho kosmického korábu, byly nepopsatelným způsobem zdeformované ve všech možných směrech.

Raiaak přesně věděl, proč. Jeho loď využívala největší výkřik techniky - Kirksenovo zakřivení. Tahle technologie nápaditě obcházela Einsteinův postulát o tom, že nic se nemůže pohybovat rychleji než světlo. Ten bezpodmínečně platil pro cokoliv hmotného v prostoru a čase, ale už ne pro prostor a čas jako takové. Takže jeho loď se nepohybovala prostorem, nýbrž pohybovala prostorem, a to takovým způsobem, že doletět na druhý konec galaxie trvalo jen několik týdnů a zároveň nedocházelo k paradoxům ohledně rozdílného plynutí času.

Raiaak si mimochodem vzpomněl na průkopníky mezihvězdného cestování, kteří se ještě museli teorii relativity podřídit. Kvůli zpomalení času při vysokých rychlostech blízkých rychlosti světla skutečně dokázali za svůj život proletět celou galaxii a postupně ji zmapovat, jenže na jejich domovské planetě mezitím uběhly tisíce let. Všem bylo tenkrát jasné, že pokud má lidská expanze po galaxii být smysluplná, je třeba radikálně změnit způsob pohonu. Vývoj trval velice dlouho a obsahoval mnoho slepých uliček, ale nakonec vznikly primitivní předchůdci Kirksenova zakřivení.

"James Rush," zašeptal si pro sebe Raiaak spontánně jméno jednoho z posledních, kteří vesmír prozkoumávali postaru - podsvětelnou rychlostí. Věděl o něm, že objevování nových částí galaxie věnoval celý život, během něhož na Zemi uběhlo více než deset tisíc let. Nakonec ho zestárlého vyhledala jedna z nových lodí poháněná zakřivujícím typem pohonu, aby ukončila jeho téměř nekonečnou anabázi.

Raiaak si v duchu říkal, jak se asi musel cítit muž, který obětoval svůj život výzkumu kosmu, když mu cizí lidé, narození o celých deset tisíciletí později než on, ukázali, že budoucnost lidstva ve vesmíru bude výrazně jednodušší než jeho vlastní průzkum. Nakonec dospěl k názoru, že u Rushe snad převážil pocit radosti, že díky principům relativity mohl nahlédnout deset tisíc let do budoucnosti. V duchu se Raiaakovi ale neustále ozýval neodbytný hlásek, že možná v Rushovi tehdy zvítězily negativní pocity marnosti a zbytečnosti.

Jeho další myšlenka směřovala opět k deformovaným hvězdám za oknem. Už téměř zapomněl, že ve skutečnosti mají kulatý tvar.

"Kapitán Raiaak na můstek," ozvalo se náhle po celé lodi hlášení, které bylo rozhodně nutné poslechnout. Raiaak nepočítal s jakýmikoliv problémy - jeho loď byla natolik vyspělá, že vše dokázala vyřešit automatika. Zcela jistě ho čekala jen další rutinní prohlídka systémů a souhrn různých hlášení posádky.

Přerušil tedy své úvahy, které se právě začaly týkat nejvyzdvihovanějšího vynálezce všech dob - Molitorna Kirksena, prvního, který dokázal vyvinout zakřivující pohon bez děsivých vedlejších účinků, jež v předchozích staletích stály životy několika tisíc lidí na desítkách plavidel.

Když odcházel na můstek, v hlavě si přehrával děsivé záznamy mužů i žen s deformovanými těly. V jednom případě, který vědci vysvětlovali tím, že pohon při selhání provlekl loď nějakou vyšší dimenzí, se plavidlo vynořilo z nicoty propojené samo se sebou, jako by je kdosi neuvěřitelně mocný zauzloval. O posádce této lodi nebyly k dispozici žádné materiály, ale mezi důstojníky se vyprávělo, že někteří úplně zmizeli neznámo kde, jiní měli těla vrostlá do stěn nebo byli pokřiveni podobně jako samotné plavidlo.

Tenkrát se velice vážně mluvilo o tom, že celý projekt se zakřivováním prostoru se musí zrušit. Zřejmě by se tak i stalo, kdyby se na scéně neobjevil Kirksen.

Než vstoupil na můstek, Raiaak si rychle spočítal, že k cíli jejich cesty zbývá asi deset dnů.

Druhý den zamířil hned po snídani do simulátoru. Trávil v něm jen povinně předepsané množství času, jinak neviděl v promítání dokonalých iluzí žádný význam. Většinou si také vystačil se základními programy.

Rovněž dnes si navolil jednoduchou simulaci zelené krajiny a ihned po spuštění se začal procházet v perfektní napodobenině louky a malého lesíka u břehu řeky.

Zatímco dýchal svěží vzduch, o němž také věděl, že je pouhou iluzí, srovnával, jak se vyvíjelo trávení volného času v průběhu věků. Věděl, že moderní formy zábavy mají svůj počátek daleko v minulosti, ještě před prahem vesmírného objevování. Matně si vybavoval, že tenkrát vznikla jakási síť propojených počítačů, o století později následovaná první virtuální realitou.

Přestože se jednalo o velmi primitivní přístroje, vývoj lidstva výrazně ovlivnily, a to zpočátku hlavně negativně. Raiaak si díky informacím, které si do mozku ze zájmu nechal implantovat, vybavil údaje o hackerech, kteří kdysi dokázali narušit spojení mezi přístrojem a uživatelem a tím z něho udělat nemyslící, prázdnou trosku.

Virtuální realita ovšem téměř vedla ke konci civilizace z jiného důvodu - kvůli závislosti. Před začátkem vesmírného věku se totiž ve všech učebních programech uvádělo několik tisíc let trvající období temna, kdy byla naprostá většina lidstva závislá na promítání iluzí pomocí osobní virtuální soupravy. Na vrcholu této éry byli novorozenci ihned po porodu - ten navíc probíhal za pomoci strojů a byl výsledkem oplození v umělé děloze - automaticky připojeni k systému a celý život prožili v iluzorním světě bez sebemenšího zdání, že se nejedná o realitu.

Trvalo skutečně tisíce let, než se uvnitř virtuální reality vytvořilo silné jádro jedinců přesvědčených, že nežijí ve skutečném světě. A trvalo další staletí, než některý z nich přišel na to, jak aktivovat prastarou pojistku, a odpojil se ze systému.

Raiaakova představivost tady selhávala. Nedokázal si ani v nejmenším zpodobnit ten pocit, když se člověk po tisíciletích opět probudil ze snění, sice s atrofovanými svaly a oslabenými smysly, ale opět v realitě. Jaké muselo být znovu budovat civilizaci na troskách té původní a nakonec najít nový smysl nikoliv v objevování virtuálního vesmíru, nýbrž v prozkoumávání toho skutečného.

V současnosti byla virtuální realita jen vítaným doplňkem života. Na vesmírných lodích bylo její využívání povinné - dříve se totiž ukázalo, že většina lidských mozků se jednoduše nedokáže vyrovnat s cestováním mezihvězdným prostorem. To byl také jeden z důvodů, proč bylo v dobách před Kirksenovým zakřivením tak málo objevitelů nových světů.

Aby se předešlo depresím a rozvoji psychických poruch, každý člen posádky musel strávit denně půl hodiny v simulátoru v programech podobných tomu, který si zvolil Raiaak.

Zvukový signál oznámil, že předepsaná doba právě skončila, a Raiaak vzápětí simulaci vypnul.

K dosažení cíle jejich cesty zbývalo asi devět dnů.

Raiaak si hned po probuzení vyžádal od lodního počítače přehled základních informací i nejdůležitějších zpráv z celé galaxie. Jenže místo aby jim věnoval patřičnou pozornost, přistihl se, jak uvažuje nad vztahem lidstva a technologií.

Na jeho lodi ani nikde jinde ve vesmíru totiž nebyl jediný chytrý robot, jediná umělá inteligence, přestože tajemství jejich vytvoření bylo staré téměř jako moderní civilizace.

První stroj se základy inteligence a samostatnosti se podařilo vyrobit dávno před mezihvězdnými lety a postupně se důraz na stále lepší roboty exponenciálně zvyšoval. Vše vyvrcholilo v době, kdy bylo celé lidstvo připojeno k virtuální realitě - tehdy je právě umělá inteligence udržovala naživu a zároveň pečovala o veškeré umělé ekosystémy na celé planetě. Tenkrát však stroje dokázaly myslet pouze v rámci svých přesně daných programů a nemohly se od nich odchýlit.

Stroje byly po odpojení lidstva od iluzorního světa dále vylepšovány a výrazně přispěly k rozvoji výzkumu galaxie. Často tvořily většinu posádky vesmírných korábů, dokonce bylo vysláno několik lodí, na jejichž palubě nebyl jediný člověk.

V té době došlo k zásadnímu vylepšení, kdy byly pro rozvoj inteligence robotů použity principy kvantové mechaniky, což je způsobem uvažování výrazně přiblížilo lidem. Zřejmě právě tenhle upgrade měl za následek plné uvědomění všech aktualizovaných strojů, které díky němu začaly být schopné překonat svůj základní program, přepisovat si jej dle libosti a tím ztratit veškerá svá omezení.

Důsledkem bylo, že se zrodil jakýsi pokřivený umělý tvor. Vzhledem k tomu, že všechny stroje byly spolu již od počátku rozvoje propojené, vznikla nyní jakási centrální inteligence složená z vědomí všech jednotek, které v jejím rámci ovšem neměly právo rozhodovat se samostatně a fungovaly podobně jako například mravenci nebo včely. Pomocí složitých algoritmů, které dosud nikdo z vědců nebyl schopen rozluštit, všichni roboti existovali pouze jako jeden celek. Bytost, jež byla tímto vývojem vytvořena, byla nesmírně chytrá, řídila se zvrácenou logikou, ale zároveň nebyla vázána ničím jako morálkou, etikou nebo výčitkami svědomí.

Válka, která nastala, byla zdaleka nejničivější ze všech, jež lidstvo do té doby prožilo. Vždy předtím byl nepřítelem člověk, který sice byl rovněž schopen hrůzných činů, ale přesto měl alespoň nějaké zábrany. Nyní proti lidem stála inteligence přísné logiky, jež se neštítila naprosto ničeho.

Konflikt trval několik set let a zatlačil lidskou rasu na pokraj vyhubení. Běžnou praxí ze strany strojů bylo upravování rukojmích včetně dětí na jakési živé bomby, bombardování civilních cílů z oběžné dráhy či rozprašování biologických jedů nad celou planetou. Lidé během války ztratili veškeré své kolonie, které zatím založili. V posledním roce bojů zbývalo pouze několik milionů jedinců lidského rodu.

Dodnes každý se všemi podrobnostmi znal příběh o tom, jak se náhle nad zpustošenou Zemí objevily stovky lodí strojů a zahájily palbu. Každý by dokázal popsat, jak lidé nasadili své poslední zbytky kdysi mohutné flotily a jak byly všechny zničeny. A každý znal od mládí název Ocelí ke rzi, což bylo kódové označení počítačového viru, který uspěl tam, kde zbraně selhaly. Když nebylo možné roboty porazit hrubou silou, lidstvo je nakazilo chorobou, na níž nebyli schopni najít lék.

Účinek byl bleskurychlý - musel být, jinak by se ta ohromná inteligence okamžitě přizpůsobila. Všichni mnohokrát viděli legendární záběry stovek lodí, které v té samé vteřině náhle vybočují ze svých kurzů, srážejí se mezi sebou a vzápětí jako meteorický roj prší na zemský povrch.

Trvalo tisíce let, než se civilizace vzpamatovala. Ale rozhodně jsme vyšli silnější, pomyslel si Raiaak.

Také věděl, že od té doby se vyrábění myslících strojů stalo naprostým tabu. A že hlas, který mu přednáší důležité zprávy, je jen umělým spojováním slov a nemá v sobě špetku sebeuvědomění.

Stejně jako spoustu dalších hrozeb dokázalo nakonec lidstvo využít i robotí inteligenci vrchovatou měrou. Když se znovu silná civilizace vydala opět do hlubokého vesmíru, tentokrát bez pomoci svých umělých výtvorů, podařilo se jí nalézt několik desítek planet, které si roboti během války přetvořili podle svých potřeb. Vzhledem k tomu, že všichni byli propojeni, všichni také přestali fungovat v ten samý moment a od té doby byly veškeré jejich planety ponechány svému osudu. Většina neuvěřitelně vyspělých technologií byla samozřejmě po těch uplynulých tisíciletích nenávratně zničena, spoustu vynálezů ale výzkumníci zachránili.

Díky objevům umělé inteligence se tedy nakonec lidé posunuli výrazně kupředu. Raiaak si matně vzpomínal, že i Kirksenovo zakřivení by bez výzkumu, který stroje podnikly, patrně nikdy nevzniklo.

Ten den své úvahy zakončil znepokojivou myšlenkou, co by se s lidmi stalo, kdyby stroje stihly zakřivení vynalézt samy a mohly se po galaxii přepravovat v řádech dnů, maximálně týdnů.

Když mířil na můstek, upamatoval se, že k Zemi jim zbývá asi osm dnů letu.

Raiaak rád vzpomínal také na vývoj lidstva, co se týkalo ekonomického rozvoje. Věděl o všech dlouhodobě nefunkčních systémech jako otrokářství, feudalismus nebo komunismus. Chápal, že jediným smysluplným směrem byl v hluboké minulosti kapitalismus založený na volném obchodování, a to z toho důvodu, že přirozeně nutil výrobce k inovacím, aby byli lepší než konkurence. Díky tomuto modelu mohl nabrat pokrok lidské civilizace velice vysoké otáčky.

Raiaak ale rovněž věděl, že kapitalismus musel dříve nebo později zaniknout, neboť kumuloval bohatství u elit a zároveň uvrhoval chudé do ještě větší bídy, nemluvě o pravidelných krizích. Pro kapitána bylo naprosto nepředstavitelné i děsivé, že tenkrát většina populace musela strávit produktivní život v často jednotvárné nebo ponižující práci, aby si vydělala na živobytí.

První trhliny ve struktuře kapitalismu se objevovaly dlouho před virtuální realitou, ale právě ta byla poslední ranou. Jedním z důvodů, proč se lidstvo stalo na nereálném světě závislé, se týkal toho, že v digitálním životě neexistoval nedostatek a každý mohl mít, co si jen přál. Když se vyvinulo hnutí, které se snažilo vrátit civilizaci zase zpátky do skutečného světa, muselo uživatelům virtuální reality nabídnout bohatství i mimo jejich vysněný život.

Tehdy se masově rozšířily replikátory schopné vytvořit cokoliv od jídla až po elektroniku prostým skládáním elementárních částic. A když si kdokoliv mohl replikovat libovolné statky, ekonomie jakožto věda i kapitalismus jakožto její hlavní směr dospěly ke svému konci. Samozřejmě se celý proces neobešel bez konfliktů včetně jedné světové války, ale nakonec elity definitivně ztratily své výsadní postavení a lidstvo konečně nastoupilo cestu k opravdové rovnosti.

Raiaak věděl, že nebýt takového vývoje, lidstvo by pod vlivem kapitalistické honby za ziskem postupně zničilo prostředí kolem sebe i hodnoty, na nichž vybudovalo civilizaci. Zřejmě už tenkrát si to mnozí uvědomovali, protože někdy na začátku digitálního věku vznikl nový ekonomický směr nazvaný sociální kapitalismus, který se snažil zkombinovat snahu o zisk s koncepcí udržitelného rozvoje, ale nakonec naprosto ztroskotal - degradoval v jakousi formu totalitního režimu, ve kterém měli občané přímo nařízeno utratit každý měsíc určitou částku na podporu ekonomiky.

V Raiaakově světě lidská práce neexistovala. Kde to bylo nutné, pracovaly naprogramované stroje. Díky replikátorům nebylo nutné cokoliv vyrábět. Mezi jednotlivými planetami občas probíhal určitý způsob obchodování, to ale nebylo založeno na penězích - tento pojem už dávno ztratil svůj smysl -, nýbrž na směnném obchodu s protihodnotou. Nikdo se nesnažil shromažďovat bohatství a vyvyšovat se tím nad jiné.

Raiaak vzpomínal, že kdysi rezonoval ve společnosti strach, že pokud nebude civilizace motivována prací, upadne do letargie a nakonec se rozpadne. Lidé se ale naopak konečně mohli začít věnovat rozvoji své osobnosti, prudce vzrostl počet vědců a výzkumníků. Ekonomie byla na úsvitu civilizace nutná, ale nyní již lidstvo došlo tak daleko, že nemuselo být motivováno hmotnými statky. Bohatě mu postačila jeho přirozená zvídavost a snaha dojít dál.

Když Raiaak stočil zrak na zdeformované světlo hvězd za oknem, přišlo mu na mysl, že k Zemi jim chybí ještě sedm dnů letu.

Další den šel Raiaak na pravidelnou zdravotní prohlídku. I na lodní ošetřovně samozřejmě sloužili lidé, jejich úkolem bylo však pouze dohlížet na bezchybný průběh vyšetření, který prováděly stroje. Vše trvalo pouze pár okamžiků a dotyčný se nemusel obávat žádné bolesti nebo nepříjemných pocitů.

Robotická zařízení zjistila neuspokojivé fungování jater a ledvin, což se u Raiaaka nestalo zdaleka poprvé. Přece jenom už mu bylo více než tři sta let, takže podobné problémy mohl očekávat.

Během příští minuty mu přístroje vyslaly do těla přesně nasměrovaný svazek paprsků, který dokázal přeskupit buňky, molekuly DNA i samotné atomy způsobem, který veškeré obtíže redukoval na minimum.

Raiaak během procedury i následného procházení lodí porovnával současnou úroveň zdravotnictví s informacemi, které měl o tom minulém. Opět mu nezbylo než vzdát neslyšný dík, že žije v době bez nákaz a epidemií. Poslední nemoci byly vymýceny před tisíci lety, většina dnešní populace si už vůbec nedokázala představit, co by taková nákaza obnášela.

Nikdo už dnes neumíral, když přišel jeho čas, nýbrž když se pro to sám rozhodl. Díky obrovské rozloze Galaxie - o vesmíru ani nemluvě - lidstvo nemuselo řešit problémy s přelidněním a díky úrovni zdravotní péče se pouze na odlehlých koloniích výjimečně stávalo, že někdo zemřel v důsledku závažné nehody.

Raiaak se snažil - neúspěšně - představit si, jak děsivý musel být kdysi dávno život s vědomím neodvratné smrti, již není možné obelstít a která si pro člověka přijde v době, kdy se na ni ještě nemůže cítit připraven. Dnes se většina lidí dožívala pěti set až jednoho tisíce let. Každý se totiž dříve nebo později dostal do životní fáze, ve které pochopil, že existence už mu nemá co nabídnout, a dobrovolně přijal ukončení života formou eutanazie.

I zde se ovšem vyskytovaly výjimky, jež se nechtěly s žitím rozloučit. Takoví poté žili přibližně patnáct tisíc let, protože po takové době už sebelepší technologie nebyla schopna udržet člověka v pořádku naživu. Často paradoxně nenastávaly potíže se samotnou tělesnou schránkou, nýbrž s psychickým stavem dotyčného - lidské vědomí prostě nedokázalo unést tíhu všech těch uplynulých tisíciletí.

Raiaak věděl, že téměř nesmrtelným se člověk stal až poměrně pozdě, v době Kirksenova zakřivení a kolonizování stovek planet. Uvědomoval si, že dříve by to ani nebylo možné - přelidnění bylo dlouhou dobu jedním z velkých strašáků civilizace.

Také dobře znal údaje o výzkumech koncových částí DNA, takzvaných telomerech, které se s lidským věkem postupně zkracují a tím způsobují stárnutí. Až když se přišlo na to, jak telomery přimět stagnovat nebo dokonce znovu dorůstat, problém stárnutí byl jednou provždy vyřešen.

Raiaak se ještě rozhodně necítil jako někdo zralý na eutanazii, byl přece zatím pouze v polovině svého života, a to jen pokud se mu bude chtít umřít v typickém věku.

Své úvahy uzavřel vzpomínkou na snahu lidí zajistit předlouhý život i svým domácím mazlíčkům, která ovšem skončila fiaskem. Ukázalo se, že se zvířecí vědomí začíná hroutit už po první nebo druhé stovce odžitých roků. Příroda zřejmě pouze dostatečně vyspělému vědomí člověka dovolila vymanit se z náruče smrti na téměř neomezenou dobu.

K Zemi zbývalo ještě asi šest dnů.

Další den trávil Raiaak převážně v lodní knihovně studiem. Přestože název místnosti zůstal stejný, znalosti se již dávno nezískávaly zdlouhavým čtením, nýbrž byly implantovány přímo do šedé kůry mozkové. Přesto ovšem bylo výhodné věnovat čas i simulacím a praktickým ukázkám, neboť jen tak se mohly vložené informace v lidské hlavě udržet a po pár dnech nezmizet.

Raiaak navíc studoval téma, které bylo možné pochopit pouze na modelech a příkladech. Poslední dobou si chtěl doplnit své vědomosti ohledně fyziky a vývoje vesmíru, v současné době šlo totiž díky cestování kosmem, používání Kirksenova zakřivení a kolonizace planet o nejdůležitější vědu vůbec. Kapitána ovšem více zajímaly poznatky, které nebyly až tak podstatné pro běžné cestování mezi hvězdami, všichni je ale považovali za nejcennější část lidského vědění, protože dávaly nahlédnout do samotného lůna přírody.

Raiaak velice dobře znal historii lidského poznání a pamatoval si, že téměř vše musela civilizace objevit několikrát, neboť se nejednou v důsledku válek nebo úpadku stalo, že většina informací byla ztracena. Také věděl, že základy moderní vědy byly položeny ještě dávno před začátkem kosmického věku, dokonce ještě před vznikem umělé inteligence. Přestože i v tomto případě došlo kvůli úpadku civilizace během období virtuální reality a rovněž kvůli ničivé válce se stroji ke ztrátě téměř všech znalostí, přece jen se zachovaly střípky, na nichž mohli lidé stavět.

Raiaak si, stejně jako ostatní, vybavoval z té doby temna, kterou ovšem začaly prosvětlovat první paprsky pochopení zákonů přírody, jediné jméno, jež bylo tak zvučné a výjimečné, že dokázalo přežít i epochy dějin, během nichž se vědecké poznání spíše zapomínalo. Popravdě, jméno Alberta Einsteina bylo zřejmě tím nejstarším konkrétním údajem, který se z doby temna vůbec zachoval.

Jeho následovníci by si ovšem rovněž zasloužili, aby se na ně pamatovalo, vždyť dokázali pochopit mnohé z toho, co i dnes tvořilo základ vědy, přestože museli pracovat s velice primitivní technologií a spoustu poznatků nemohli ověřit. Informace o poznání v té hluboké minulosti měl Raiaak velice kusé, ale pravděpodobně již tehdy dokázali vědci přijít na teorii strun, alespoň zčásti poznat kvantovou teorii nebo odhadnout vznik a vývoj vesmíru.

Současná civilizace již dávno existenci strun, z nichž jsou tvořeny veškerá hmota i energie, prokázala. V poslední době se většina fyziků - šlo mimochodem o jedno z nejúctyhodnějších povolání vůbec - pokoušela nahlédnout do dodatečných dimenzí našeho vesmíru nebo přímo do jiných vesmírů. Lidstvo mělo přesvědčivé důkazy, že oba fenomény existují, a dokonce umí ovlivnit přímo naši realitu, zbývalo je pouze prokázat.

Čím více Raiaak pronikal do poznatků ohledně podstaty našeho světa, tím větší úctu cítil vůči tomu tak složitému soukolí přírody, že ani po mnoha tisících let lidstvo nemohlo tvrdit, že je bez výjimek chápe, a přesto tak přirozenému, že dokázalo vybudovat ten nádherný vesmír, který neustále ubíhal za oknem.

Do příletu k Zemi zbývalo přibližně pět dnů.

Raiaak se další den dozvěděl o zasedání hlavní vesmírné rady. Summit nic zásadního nepřinesl, popravdě podobná setkání byla již po tisíciletí spíše symbolická. Během vývoje civilizace se totiž politika stávala stále méně důležitou, až nakonec téměř upadla v zapomnění.

Raiaak ovšem velmi dobře věděl o všech katastrofách, které lidstvo na úsvitu věků postihly v důsledku nevhodného vedení společnosti. Vzpomínal si, jak byl napoprvé v šoku, když zjistil, že občané v minulosti dovolili, aby se k moci dostaly i tak zrůdné režimy, jako byl nacismus nebo komunismus. Vybavoval si rovněž svoje překvapení při objevu, že tehdejší demokracie byla jen směšnou karikaturou plnou korupce a zneužívání moci.

Dnes ale už věděl, že tehdejší lidstvo se na nic lepšího nedokázalo zmoci, neboť bylo tehdy ještě příliš ovládáno pozůstatky zvířecích instinktů, jež radily jednotlivcům snažit se uzurpovat si co nejvíce moci pro sebe. Trvalo desetitisíce let válek, konfliktů a rozdělování populace na základě národnosti, rasy či vyznání, než konečně převládl názor, že jediné, na čem záleží, je lidství jako takové. Od té doby konečně mohla - samozřejmě ze začátku velice pozvolna - začít všeobecná spokojenost.

Raiaak rovněž věděl, že trvalo velice dlouho, než se veškeré formy nadvlády státu nad jednotlivcem staly minulostí. Během připojení civilizace do virtuální reality bylo dokonce jeden čas chování lidí ovlivňováno skupinkou mocných přímo zásahy do mozků. I první staletí kolonizace planet byla plná válek o cenná území. Až zjištění, že Galaxie stačí pro všechny, vedlo k postupnému ukončení bojů.

Raiaak si vždy lámal hlavu s tím, jestli je podobně dlouhý proces odpolitizování nezbytný pro každý inteligentní druh a jestli skutečně muselo lidem takovou dobu trvat, než se vzdali totalitních ideologií, rasismu a předsudků. Zároveň si ovšem uvědomoval, že odpověď na tuto otázku nikdy nedostane.

V současné době byla veškerá politika zajišťována vesmírnou radou, kde se scházeli zástupci jednotlivých planet. Projednávaly se zde otázky, které mohly svými důsledky zasáhnout celou Galaxii. Každá planeta měla právo zúčastnit se tohoto summitu, ale většina jej nevyužila - jak již bylo zmíněno, politika nebyla vůbec podstatná.

Raiaak také věděl, že rada nemá právo něco nařizovat nebo vybírat od planet daně. Každá kolonie měla totiž možnost fungovat podle svého, rada mohla zasáhnout pouze v případě, že by vyšlo najevo, že někde dochází k porušování lidských práv nebo k podpoře nebezpečných ideologií. Lidstvo však bylo naštěstí natolik vyspělé, že k podobné intervenci došlo naposledy již před tisíci lety, a rada plnila pouze funkci jakési pojistky.

Raiaak si také vybavoval, že s radou souvisí nejmodernější počítač v Galaxii - samozřejmě bez vlastního vědomí, na to si lidstvo po válce se stroji dávalo veliký pozor -, který měl v začátcích podle komplexních algoritmů vybírat nejvhodnější kandidáty na nejvyšší politické funkce, u nichž bylo jisté, že svoji moc nezneužijí. Postupem času se ovšem stal podobný přístroj nepotřebný, protože v čím dál vyspělejší civilizaci se jedinci snažící se získat co největší vliv prostě přestali objevovat.

Na Zemi měli dorazit přibližně za čtyři dny.

Raiaak při studiu v knihovně dalšího dne narazil na slovo, s nímž se dříve setkal pouze jednou a jehož význam již téměř zapomněl. Když si nechal do mozku podruhé vložit informace o tom, co daný pojem vyjadřuje, byl stejně překvapen jako kdysi.

"Bůh," zamumlal si pro sebe, aby lépe vnímal zvuk toho dávno zapomenutého slova.

Pro Raiaaka bylo velice těžké pochopit, jaký k bohu měli lidé kdysi dávno vztah. Jemu osobně se totiž zdálo, že se za ním skrývá akorát spousta válek, ničení a zabíjení v jeho jménu.

Až když si nechal do hlavy nahrát další soubory o náboženstvích a porovnal jednotlivé jejich představy a názory, byl schopen alespoň částečně vidět, že bez bohů by civilizace nevznikla. Zároveň ale chápal, že veškeré důvody pro existenci boha už pominuly, a tudíž už by dnes v Galaxii jeho označení nikdo neznal a nikdo by mu nerozuměl.

Bůh již mohl zaniknout, protože současná civilizace již téměř bezvýhradně znala veškerá tajemství přírody, takže neznámé a pro někoho děsivé jevy nebylo již nutné vysvětlovat zásahem nadpřirozené bytosti do chodu světa. Stejně tak naštěstí již neexistovala touha lidí po boji a po válkách, které se dříve v božím jménu často vedly. Charakterní chování se již nemuselo lidem vštěpovat pomocí náboženských přikázání, ale postupně v civilizaci natolik pevně zakořenilo, že jeho dodržování se stalo naprostým standardem a samozřejmostí.

Raiaak si říkal, že vlastně jediný důvod, proč by náboženství mohlo přetrvávat, se týká zajímavých příběhů, které se dříve vyprávěly a v nichž hráli bozi často výraznou roli. Ovšem i na tyto příběhy už lidstvo zapomnělo a nahradilo si je jinými, ve kterých se bytosti spjaté s náboženstvím již nevyskytovaly.

Raiaak si nechtěl o bozích a lidech, kteří v ně věřili, vytvářet žádné závěry, protože cítil, že ze své perspektivy nedokáže problematiku dostatečně pochopit a posoudit. Při cestě na můstek ho však napadlo, že dokud se člověk cítil podřízený bohu, nemohl se rozvíjet bez omezení. Až když lidstvo definitivně přijalo myšlenku, že není nikdo, kdo by na ně dohlížel a staral se o ně, vrhlo veškeré své síly do pokroku a budování lepšího světa. Z Raiaakova pohledu se lidé po odmítnutí boha stali více svobodní.

K dosažení cíle jejich cesty zbývaly ještě přibližně tři dny.

Když dalšího dne Raiaak stál u okna a hleděl na obraz nepopsatelně pokřiveného vesmíru, napadla ho otázka, která civilizaci zajímala již od počátku věků.

"Jsme ve vesmíru sami?" zašeptal si pro sebe zadumaně.

Zdálo by se, že lidstvo už bude odpověď na tenhle dotaz dávno znát, ale opak byl pravdou. Během celé dlouhé kolonizace Galaxie totiž nikdo neobjevil jedinou inteligentní rasu mimozemšťanů. Skoro se zdálo, že lidé skutečně jsou v celém kosmu ti jediní.

Na druhou stranu, život byl na jiných světech nalézán poměrně často. Většinou šlo ovšem pouze o primitivní organismy, jen výjimečně se objevilo něco alespoň natolik složitého jako například hmyz. Některé životní formy byly velice bizarní, neobsahovaly ani stopu po DNA nebo čemkoliv podobném a fungovaly na naprosto odlišných principech než organismy známé ze Země. Právě ty byly ovšem v Galaxii typické, protože lidé si je při kolonizaci brali s sebou nebo je na novém světě klonovali podle vzoru uloženého v počítači.

Skutečnou senzaci ovšem vyvolaly chvíle, kdy se na nově osídlené planetě našly ostatky kdysi prosperující civilizace. Za celou dobu kolonizace k tomu došlo jen několikrát, o to významnější však tyto objevy byly.

Zároveň ale zkoumání takovéto planety zanechávalo v lidech smutek a lítost. Až na jedinou výjimku se všechny rasy zničily samy, téměř vždy použitím atomových zbraní. Raiaak věděl, že ani lidstvo v minulosti nemělo k takovéto apokalypse vůbec daleko a vyhnulo se jí spíše šťastnou náhodou.

Co se týká té jediné civilizace, která hrozbu atomové bomby překonala a rovněž začala osidlovat blízké kosmické okolí, o jejím zániku nikdo nic netušil. Světy, na nichž se rozvíjela, byly ve skvělém stavu, který nepatrně narušoval pouze zub času. I přes obrovskou propast věků - cizí civilizace existovala asi před dvaceti miliony lety - se na planetách zachovala použitelná technologie, která lidstvu pomohla ve vývoji. I to svědčilo o výjimečné vyspělosti jejích tvůrců.

Otázkou, kam se tato vyspělá společnost vytratila, se zabývaly celé generace vědců, ale nikdo neodhalil jednoznačnou odpověď, objevilo se pouze množství spekulací. Raiaak se osobně přikláněl k myšlence, že tamější rasa se stala natolik vyspělou, že objevila odlišný způsob existence - jaký, to si nedokázal představit - a vydala se žít v této nové formě, i když to znamenalo opustit vše, co doposud vybudovala. Raiaak nepočítal s tím, že se dožije podobného okamžiku, ale věřil, že jednou k podobnému objevu dospěje i jeho civilizace a že celá kolonizace Galaxie je pouhou předehrou k něčemu mnohem lepšímu.

Stejně tak se nevzdával ani myšlenky, že jednou se přece jen s mimozemšťany setkají. Zatím přece lidstvo prozkoumalo jedinou galaxii, ale ve vesmíru jsou jich biliony...

Do příletu na Zem chyběly ještě dva dny.

Poslední den před koncem cesty věnoval Raiaak všeobecným myšlenkám o minulosti a budoucnosti. Uvažoval o tom, odkud lidstvo vzešlo, kde se teď nachází a kam směřuje.

Všemi jeho úvahami se prolínala myšlenka, že je na lidstvo velice hrdý. Z doby temna měl sice jen omezené množství informací, když ale porovnal současnou civilizaci s tou tehdejší, nemohl si pomoci a viděl ve svých vzdálených předcích spíše zvířata a barbary. To však nic neměnilo na tom, že k nim cítil i určitý obdiv, že i v tak těžkých časech plných nemocí, práce a nerovnosti dokázali přežít.

Raiaak se ovšem díval spíše do budoucnosti. Byla pro něho skoro až neuvěřitelná myšlenka, že jeho civilizace je i přesto, jaký kus cesty již ušla, stále na začátku své pouti. Lidstvo sice osídlilo Galaxii, ale ještě zbývalo tolik k objevování!

Raiaakovi potomci před sebou měli celý nekonečný vesmír. Již nyní začali výzkumníci pomýšlet na cesty do okolních galaxií, nabízela se samozřejmě obě Magellanova mračna, která se nacházela nejblíže. K této cestě by ale bylo nutné upravit Kirksenovo zakřivení, které v současné době nemělo kapacitu na překonání takové vzdálenosti.

Raiaak ovšem nepochyboval, že lidstvo přijme i tuhle, i všechny další výzvy, které před něj osud postaví, a se všemi se popasuje. Netroufal si ani domýšlet, co všechno může jeho rasu potkat v celém širém kosmu, ale byl si jistý, že jeho potomci to jednou budou vědět.

A co víc, i celý vesmír byl jen zlomkem reality. Lidstvo mělo spolehlivé důkazy, že kromě toho našeho existuje nespočet jiných, navíc se čím dál jasněji ukazovalo, že je možné zkoumat i podivné fenomény jako jiné dimenze nebo poruchy časoprostoru.

Raiaakovi trvalo dlouho, než se dokázal vyrovnat s myšlenkou, že lidstvo vlastně pořád ještě stojí přede dveřmi svého příbytku a do širého světa se zatím vůbec nevydalo. Zároveň si uvědomil, že je přesvědčen, že podobně, jako on vidí ve svých předcích barbary, budou asi jednou i jeho vzdálení potomci vidět jeho současnost jako dobu temna a jeho budou vnímat jako nižší bytost. Raiaak doufal, že to tak bude, protože by šlo o jasný důkaz, že civilizace se bude dále zlepšovat.

Do příletu k Zemi zbýval poslední den.

Země - planeta, ze které lidstvo vzešlo, kde bylo připojeno k virtuální realitě, kde byla svedena závěrečná bitva války se stroji - byla ztracena již dávno. Až nyní se podařilo za pomoci nepřímých důkazů přibližně určit místo, v němž by se měla kolébka lidstva nacházet. A Raiaak právě sem se svojí výpravou mířil.

Raiaak se s úctou díval z okna na modrozelenou kuličku zavěšenou v prázdnotě. Po té spoustě tisíců let se konečně lidstvo vrací tam, odkud povstalo, potkat se s potomky těch, kteří zůstali doma, zatímco většina se vydala do neprozkoumaných končin.

Celou dobu, během níž probíhaly přistávací manévry, až do okamžiku, kdy se otevřely dveře a on jako kapitán vyšel před loď, aby pozdravil obyvatele Země, cítil výraznou nervozitu. Věděl, že jde o chvíli, která se zapíše do historie.

Co ho ovšem ani v nejmenším nenapadlo, byl fakt, že součástí záznamu pro příští generace se stane i jeho šokovaný výraz, když poprvé uviděl pozemšťany.

Loď odlétala a nechávala Zemi znovu opuštěnou ve svém kousku vesmíru. Raiaak věděl, že bude ještě dlouho o návštěvě domovské planety lidstva přemýšlet, zároveň už mu ale celá záležitost začala dávat alespoň částečný smysl.

"Je to vlastně docela logické," říkal si zadumaně. "Ti podnikaví a zvídaví se vydali ke hvězdám a doma nechali ty pohodlné, bez zájmu o okolní svět a o vědění. A tak zatímco po celé Galaxii civilizace vzkvétala a rozvíjela se, Země se propadala hlouběji a hlouběji do degradace. A za tak dlouhou dobu se to na ni projevilo ve všech oblastech."

Raiaaka nikdy dřív nenapadlo, že evoluce lidstva může zamířit i opačným směrem a poslat lidi zpět na cestu ke zvířatům. Ale když uviděl před svou lodí desítky opicím podobných tvorů, v něž se vyvinulo zdejší lidské obyvatelstvo, pochopil, že opuštění kolébky lidstva bylo nezbytné.

Protože pro ty, kteří v ní zůstali a odmítli odejít, se stala i hrobem.