POPRAVA

Poprava

Chladné ráno vítá střelnice tichá

Pára stoupá vzhůru pokud někdo dýchá

Na východě slunce odkrylo svou svatozář

A muž se ženou čelí smrti tváří v tvář

Tmavé skvrny zakrývají podstatnou část stěny

A před nimi stojí muži se zbraněmi

Prudký závan větru křičí kolem scény

Když pevným hlasem rozsudek je čtený

Když probíhá celý život před očima

Když vše končí a nic se nezačíná

Když muž se ženou ještě nevěděl

Že je hlavně pušek pošlou do pekel

Pravomocně k trestu smrti odsuzuji vás

Když buší srdce svírá se hrudník tichne hlas

Z nařízení naší mocné říše

Tělo se třese těžce se dýše

A pak důstojník komandu poprav poručí

A paže se ještě jednou sevřou v náručí

Připravit vojáci

Ještě tělo žije a duch se neztrácí

Zamířit

Myšlenky ještě naposledy zavíří

Pal

Kulomet nábojnice rozsypal

Nová skvrna překryla místo kde už byla stará

Střelnice je tichá už nestoupá pára

Při tvorbě básně Poprava jsem měl před očima podobnou scénu jako tu, která se odehraje v závěru filmu Valkýra, kdy jsou hlavní hrdinové popraveni. Já jsem však od začátku chtěl ve skladbě naznačit i určitou formu lásky jakožto protikladu smrti, a proto jsem za odsouzence zvolil muže a ženu, mezi nimiž je zřejmě jakýsi vztah.

Velice jsem spokojen s propojením začátku a konce básně - na úvod zmiňuji studený vzduch, v němž jde od úst pára, a na konci zdůrazňuji smrt hrdinů veršem

Střelnice je tichá už nestoupá pára

Trochu mě mrzí, že oddíl, kde se střídají repliky velitele popravčí čety s popisem posledních okamžiků před smrtí, vynikne pouze při správné recitaci a na papíře příliš působivý není.