OTESÁNEK

Otesánek

Nezdálo se, že by ten den byl nějak jiný,

Ale mně už od probuzení sbíhaly se sliny.

Držel jsem dlouho půst, drastickou dietu,

A teď jsem konečně moh zamířit do bufetu.

Vybral jsem si hospodu, kde se dobře vaří,

Pokud tedy nejsou všichni známí lháři.

Když jsem vkročil, hosté na mě hleděli,

Vytušili žrouta, jenom tiše seděli.

Hospodský polk nasucho, zdaleka mi nevěří,

Když říkám, že vystačím si pouze s malou večeří.

"Nevím, jestli vyhovíme s tím, co bychom nabídli,"

Ale smůla, já už pevně sedím na židli.

První chod a druhý, třetí, jaképak s tím cavyky,

Hosté kroutí hlavou nad jídelními návyky.

Hrobové ticho, snad jen tiché mumlání,

Modlitby hostinského a mé časté říhání.

Po hodině skončily mé jídelní závody,

Když v hospodě došly všechny zásoby.

Šokované ticho ruší skřeky z kuchyně:

"Vše sežráno, mouka zbyla jedině!"

Podívám se dalším hostům do tváří,

Jejich porce zas mi úsměv rozzáří.

Na koho kouknu, jako když blesk udeří,

S vyděšeným výrazem zdrhá rychle ze dveří.

Snad můj ubohý opasek ještě nepovolí,

Zatímco vyjídám veškeré okolní stoly.

Žeru náhodně, nemám žádný plán,

Hospodský křičí: "Nechci s ním být sám!"

Ale také doufá: "Bude mít dost snad,"

Ale kdeže, já mám stále hlad!

Snědl jsem všechno, i nějaké brouky,

A uvažuji, jak sníst zbytek mouky.

Chci poroučet si jídlo, ale došla řeč,

Když žaludek chytá podezřelá křeč.

Hospodský vyděšeně od své pípy vzhlíd,

"Kýbl, rychle!" křičí, "on snad bude blít!"

Tělo se třese, těžce se dýše,

Ale udržel jsem vše ve svém břiše.

Hospodský obdivně ke mně vzhlíže,

Na prsou dělá si znamení kříže.

Každý krok, jak činel když udeří,

Hrdě na ulici vyšel jsem ze dveří.

Hosté napjatě před knajpou čekali,

Někteří smáli se a jiní zas plakali.

Neslyšel jsem potlesk ani gratulace k tomu,

Protože mířil jsem opět rychle domů.

Musím se na týdny vypařit ze světa,

Čeká mě další drastická dieta.

Báseň Otesánek je prototypem parodické básně, která má pouze pobavit. Tuším, že někomu bude připadat použitý druh humoru místy trochu za hranou, já ale právě v něm vidím hlavní sílu skladby.

Jen na okraj bych chtěl zmínit, že je pro mě velice kontroverzní použití spojení slov, která jsem již vložil do jiných, vážných básní. Jde hlavně o verš z básně Poprava:

Tělo se třese, těžce se dýše

A také o verš, který jsem v různých obměnách použil v několika skladbách:

Někteří smáli se a jiní zas plakali

Vyzdvihl bych pointu v posledním verši, již jsem měl připravenou ještě před začátkem básně. Za vrchol zde ovšem považuji následující sloku:

Chci poroučet si jídlo, ale došla řeč,

Když žaludek chytá podezřelá křeč.

Hospodský vyděšeně od své pípy vzhlíd,

"Kýbl, rychle!" křičí, "on snad bude blít!"