OLYMPIJSKÉ HRY

Olympijské hry

Stát!

Strach.

Dech.

Třes.

Tep.

Buch buch.

Tik.

Tak.

Tik.

Tak.

Tik.

Tak.

Klek.

Zdvih.

Prásk!

Teď!

Vztyk.

Běž!

Skoč!

Hoď!

Leť!

Krok.

Běh.

Skok.

Hod.

Let.

Pohyb.

Křivka.

Barva.

Meta.

Výhra.

Mistr.

Světa.

Pohyb.

Vítr.

Rychlost.

Prostor.

Čas.

Během následujících týdnů jsem uvažoval o sepsání dalších skladeb, nemohl jsem se ale odhodlat, neboť jsem měl strach, že ten úžasný výlet do světa fantazie se již nikdy nebude opakovat. Další báseň jsem tudíž stvořil až přibližně o měsíc později - v listopadu. Vzhledem k tomu, že jsem neměl přístup do virtuálního světa internetu, napsal jsem ji jednoho nezábavného večera, abych zahnal nudu.

To už jsme ve škole probrali futurismus. Zaujala mě metoda takzvaného zaumného jazyka od Velemira Chlebnikova, která spočívá v tvorbě nových slov na bázi nelogických asociací, na tak avantgardní přístup jsem se tehdy ale ještě necítil. Při psaní jsem tedy alespoň oslavil pohyb a zvolil velice netradiční formální podobu.

A tak vznikla skladba Olympijské hry.

Jediné, co bych u této hříčky chtěl vyzdvihnout, je závěr, kde se vymaňuji ze zajetí jednoslabičných slov, ale hlavně z přízemní představy běžců a dalších sportovců. Pohyb se zde pro mě stává propojením času a prostoru, něčím, co dává vesmíru smysl.