ODPORNÝ DĚDEK
Odporný dědek
Odporný dědek, starý spousty let,
Horšího tyrana nezná dosud svět.
Rdousí a dusí celý lidský rod,
Co na civilizaci nezdá se mu vhod?
Odporný dědek, starý spousty let,
Stařecké skvrny osily mu pleť.
Milióny leží ponížené v prachu,
V zajetí obav, frustrace a strachu.
Odporný dědek, starý spousty let,
Nenáleží mu libé slovo kmet.
Milióny padly v krutém jménu tvém,
Bys pár duší zabral sobě v plen.
Odporný dědek, starý spousty let,
Za týden prý stvořil Zemi, řek bych - skoro hned.
Lháři svoje lži velmi rádi šíří,
Když pak populace slovy chvály hýří.
Odporný dědek, starý spousty let,
Ničí planetu jako zhoubná sněť.
Jovo! Die! To vám byly časy,
Když za tím starcem nešly hloupé masy!
Odporný dědek, starý spousty let,
Když mám o něm mluvit, třese se mi ret.
Z nebes dolů na Zem škodolibě plije,
Nezáleží na tom, jak se nám tu žije!
Odporný dědek, starý spousty let,
Kdyby chtěl, celý svět by smet.
Vyslyšel snad někdy prosné sliby naše?
Omluvil se za zločiny, jež nám denně páše?
Odporný dědek, starý spousty let,
Skutky hnusné, slova jako med.
Důvěra, píle a láska?
V jeho jménu vraždila nečistá ta cháska.
Odporný dědek, starý spousty let,
Bylo krásné to, co bylo před.
Satane, vzýváme tě směle!
Pomoz nám zničit svého nepřítele!
Když jsem byl pátého prosince přinucen k naprosto nesmyslné práci dozoru na dni otevřených dveří na našem gymnáziu, opět spíše z nudy jsem stvořil báseň Odporný dědek.
Nevzpomínám si, že by mě zrovna v té době náboženství nějak zvlášť znechutilo, pravdou ovšem je, že jsem k němu nikdy neměl kladný vztah. Když jsem byl malý, bál jsem se Boha i Ježíše Krista, kteří mi byli vnucováni dospělými, přestože jsem tenkrát naprosto nemohl pochopit, co by mohli být zač. Logicky jsem v nich tedy viděl trestající tyrany, z nichž má celé lidstvo obavy.
Postupem let jsem začal náboženství nenávidět jako příčinu spousty válek, upalování nevinných nevěřících nebo takzvaných hříšníků a hlavně jako brzdu pokroku, která stovky let věznila civilizaci v temnotě středověku. A to vše se tak či onak odrazilo v této skladbě.
I když nejsem věřící, nejsem kupodivu ani ateista. Jen se mi zvedá žaludek z umělé představy starce, který shlíží na zem z obláčku, aby trestal nevěřící a odměňoval pravověrné. A jen málo věcí nenávidím více než slepou fanatickou víru odmítající jakékoliv racionální důkazy.
Musím rozhodně vyzdvihnout poslední sloku. Zde jsem se snažil o co nejpřekvapivější pointu, která měla také šokovat. Pokud nás Bůh zradil a nenaplnil naše očekávání, mělo by pro nás být logické obrátit se k jeho protipólu - k satanovi.
Mimochodem, tahle báseň je výjimečná svou tradiční výstavbou slok a veršů, nenajdete zde ani ten nejmenší náznak avantgardy nebo moderny.