OBŽALOBA

Obžaloba

Vždy být tím

Kdo se dere proti proudu

Kdo stojí sám a opuštěný

Kdo zoufale čelí všem

Kdo se snaží přemoci většinu

Kdo bude stále nepochopený

Mám se přidat k vám ostatním

Společně kráčet za neznámým cílem

Sbírat drobečky po úspěšných

Sípat pod taktovkou mocných

Vylévat si frustraci na slabších

Defilovat podle rozkazu

Ukazovat na jiné kvůli smytí vlastní viny

Směji se celé téhle absurdní společnosti

Trestající všechny odlišné

Upřednostňující jedny

Aby mohla utlačovat jiné

Chlubící se rovnoprávností

A přitom jen přenesla rasismus z lidí na zvířata

Spokojené ve své omezenosti

Vyvyšující se na pány tvorstva

Neustále plkající beze smyslu

Hroutící se pod svou vlastní vahou

Bojující se zákony

Které si sama vymyslela

Klepající se před zánikem

Který si sama přivodí

Kráčejte dál

Vy tupé stádo

Odhodili jste svou jedinečnost

Uzavřeli city v přetvářce

Už byste se ani sami nepoznali

Vymodelováni v pokřivené kreatury lidství

Považuji za čest

Že nejsem jedním z vás

Že nenosím tu umrlčí masku

Že jsem se neodnaučil myslet

Že jsem se nestal robotem

Planeto Země

Nad níž již Bůh nepláče jen kvůli onanii

Stydím se

Že jsem člověkem

Že patřím k těm

Co tě týrají

A vyhrožují ti zničením

Pane Bože

Čím jsem se v minulém životě provinil tak strašným

Že jsi mě musel svrhnout do toho nejhlubšího okruhu pekla

Kterému se přezdívá Země

Vždyť i ten nejtěžší hřích bych si hned odpykal na místě

Kde každá vteřina přináší více zármutku než jinde tisíce let

Kde krutost číhá na každém rohu

Kde již i slzy pláčou

Jak vůbec může začít další den

Nad světem tak prohnilým

Vždyť pod tíhou jeho hříchů se musí rozpadnout samotný vesmír

Vždyť Bůh se musí denně bičovat za jeho stvoření

Místo sedmi miliard ďáblů

Nekonečný očistec

Kde i slzy pláčou

Stydím se

Že jsem člověkem

O pouhý týden později jsem sepsal Obžalobu, do níž jsem vložil veškerou svou frustraci z jednotvárné, uniformní společnosti vylučující veškerou odlišnost. Zemi zde například přirovnávám k peklu.

V téhle básni jsem se pokusil zcela oprostit od uměleckého jazykového projevu, abych více vyzdvihl obsahové vyznění, takže ve skladbě se maximálně mihne pár metafor či metonymií.

Myslím, že celá báseň by se dala vyjádřit posledním dvojverším

Stydím se

Že jsem člověkem