NESMÍR

Nesmír

Vesmír

Nesmír

Ne smír

Nes mír

Nesmí r

Ne s mír

Ne s mí r

Balíci

Balící

V ulici

Krabici

Králíci

Valící

Tající

Vánici

Žháři

Tmáři

Lháři

Září

V tváři

V září

Máří

Tváří

Maří

Záři

Hrabat

Markrabat

Boží

Zboží

Brodí

Rodí

Odí

Dí

Udí

Nudí

Znudí

Lidí slin hnal váhy péči vojsk helga snu sejít šel šli věra rok pegas hesla sebou poháru rohu smůle kým seschlých láhev holé ráji tého ucho lesní choulostivá ilegální skly plížil sám takřka hadr

D

A

D

A

Kupodivu mě ani vytvoření tak neobvyklé skladby jako Zbojník zcela neuspokojilo. Chtěl jsem zase jednou napsat něco nesmyslného, co se bude vymykat všem konvencím, něco dadaistického.

Výsledkem byla báseň Nesmír.

Většina základních nápadů se mi v hlavě vylíhla již nějakou dobu před sepsáním skladby, takže jsem nějaké další hříčky bohužel zapomněl.

Základem básně se stalo slovní spojení nesmírný vesmír, jež jsem si upravil. Ten předlouhý verš má na svědomí hlavně můj mobilní telefon, protože já jsem jen náhodně ťukal na klávesnici a nechal jsem predikci, ať za mě dokončuje slova. Poslední čtyři verše mají už jen připomenout povahu básně.

Přestože jsem si před třemi čtvrtinami roku řekl, že kvůli absenci hlubšího smyslu se již k dadaismu nevrátím, slib jsem nedodržel, neboť mě ta nevázaná hravost nepřestává fascinovat.