NAHORU A DOLŮ

Nahoru a dolů

Protijed

Na ránu co jmenuje se svět

Ostrý meč který už nemusí nikdo okovat

Jsi moje chodítko vozík hůl i podkova

Jsi řekou která neúnavně hledá cestu svahem

Jsi jistotou jsi bezpečím jsi domácím prahem

Jsi srdečná jsi srdce dovezené z pouti

Jsi něčím co stojí když se všechno hroutí

Jsi dokonalost které sám nezvládnu se domoci

Jsi neznámým pocitem a nejkrásnější emocí

Rozsypaný večer a všechny jeho možné polohy

Vedle měsíce tvá silueta vypálená do oblohy

Nenápadné varování že tady jsou draci

Zdání že prostor je ohýbán a čas se ztrácí

Chůze loukou a letmý dotek stébel od trávy

Pilulka kyanidu co nemůže tě otrávit

Spontánnost když selhal každý jeden plán

Druhé stopy tam kde jsem kráčel sám

Pro tvůj popis potřebuji nalézt novou abecedu

Protože jsi vším čím já býti nedovedu

Ale když neumím plavat jak mohu vedle tebe plout

Co když jsou zámky zrezlé a nepustíš mě z pout

Co když je má tma silná a přehluší tvou záři

Co když přijde smutek a slzy budou v tváři

Co když nemáš síly abys držela mě nahoře

Co když bude potom i tvůj život rozbořen

Co když vůbec nemůžeme zůstat spolu

Protože bych tě nakonec stáhnul s sebou dolů

V létě 2018 jsem potkal člověka, který pro mě už od první chvíle znamenal mnohem víc než ty tisíce lidí, které jsem potkával v uplynulých letech, a nijak mě nezajímaly. Od července jsme spolu a já se poprvé za dlouhou dobu necítím tak, abych musel jako terapii psát básně. Proto je báseň Nahoru a dolů poslední básní mojí čtvrté sbírky a snad i poslední básní vůbec.

Napsal jsem ji v první polovině srpna a vyjádřil jsem v ní pocit zamilovanosti, který se objevuje v prvních dvou slokách, a zároveň strach, který mě tehdy svíral, že nejsem pro ni dost dobrý - ten je samozřejmě ve třetí sloce.

Nejvíce cenné jsou v této básni pro mě odkazy, jichž je plná první i druhá sloka, ale ze zřejmých důvodů si jejich význam nechám pro sebe.