MODLITBA

Modlitba

Slabé světlo dusivé ticho a suchý vzduch

Když jsi přišel do kostela

Prosit o odpuštění za své hříchy

Papeže faráře jeptišky i mnichy

Aby vyslyšel tě snad samotný bůh

Ale řekni proč by to měl asi udělat

Proč by měl hlídat co se s tvojí duší stane

Proč by měl předstírat že ho zajímáme

Buď je moudrej možná spíše ubohej

Tak zvedni ruku a přísahej

Když na mně spočívá jeho zrak

Jako by smrt obcházela v okolí

Jako když rakovinný nádor napoprvé zabolí

A já mu děkuji že alespoň toho ďábla neskolil

A proklínám že jsem kolečkem v jeho soukolí

Jsem rád že jsem si nezvolil být homosexuál

Takže k němu mohu klidně mluvit dál

Pořád topí lesby a upálí tě když jsi gay

Tak zvedni ruku a přísahej

Ďábel se ti směje a smrt tě proklela

Přede dveřmi do majestátního kostela

Ubohý ochránce lidí milujících klamy

Lidí neschopných přijmout že jsou na vše sami

Lidí majících jediné snad přání

Aby archeologové vykopali jedenácté přikázání

Žij v celibátu a za penis se netahej

Jen zvedni ruku a přísahej

V básni Modlitba, jak je zřejmé, kritizuji přístup náboženství k názoru na pravdu (obhajoba postoje, proti kterému mluví vědecké i logické důkazy), k homosexualitě, kdy ironicky říkám, že jsem si ji nezvolil, přestože je dnes dokázáno, že sexuální orientace je dána ještě před narozením, nebo neschopnost věřících vytvořit si vlastní názor a tendence fanaticky následovat axiomatickou pravdu.

Vzhledem k tomu, v jaké kultuře vyrůstám, použil jsem v básni symboly křesťanství. To, co je ve skladbě naznačeno, má ale obecný charakter a není vztaženo pouze k naší církvi.

Rád bych zdůraznil, že tato báseň je kritikou náboženství, nikoliv víry.