MĚSTO

Město

Vystouplá piha na jednotvárné pláni

Nejprve líbivé znaménko krásy

Posléze však přerostlo v rakovinný nádor

A tvář planety jinak bez poskvrny hyzdí

Rozšklebené vchody temné rohy zdi

Možná že budeš ohromen

Nejspíše budeš ochromen

Po nekonečných ulicích klopýtat

V zoufalém pátrání po smrti

Ale sám spáchal sebevraždu koho hledáš

V tomhle městě už více není kat

Pohltí tě nenasytná brána

Rozkročí se nad tebou vševědoucí domy

Nemohu ti pomoci tak promiň

Budeš bloudit labyrintem navěky

Nebo konečně dostihneš smrt

Křičíš na všechny nevšímavé strany

Však drtivé ticho nenaruší hlásek ani

Nikde paní páni panny

Běžíš dusavými ulicemi klidu

Nedopřeješ oddych sluchu ani vidu

Navždy utoneš v zdrcujícím příliš hlučném tichu

Vysávajíc mozek mozeček i míchu

Ve středu města

Uprostřed podmračených domů

Stojí zrádná pyramida

Tyčí se černá zakrývajíc slunce

Tyčí se černá v každé tvojí buňce

Zachraň sebe před mrtvolným městem

Ať marně vzdoruje pozvednutým pěstem

Ať marně bojuje s odporem nás všech

Ať marně chytá poslední svůj dech

Utíkej neotáčej hlavu město nechej za ní

Utíkej vstříc pokoře nedozírných plání

Ty už nejsi z těch kdo se městu klaní

Už nejsi z těch které pyramida raní

Pomoz mi vyzvednout oceán do obrovské vlny

Pomoz mi založit bouřlivější požár

Pomoz mi přivolat nesmiřitelnou sílu vesmíru

Pomoz Bohu změnit město války do míru

Pomoz mi vyvolat tu vteřinu zkázy

Ať město pohltí ty nejstrmější srázy

Za tónů narozeného světa

Za melodie města po němž už je veta

Za nového rána se zpěvem svobodných ptáků

Uprostřed pole obilí a máku

Zvedni mě

Nech mě jít

Tam kde život svobodu mi dá

Tam kde netyčí se pyramida

Na motiv děsivého města jsem narazil při čtení ukázky v pracovním sešitě z literatury. Přestože se jednalo o prózu, celý popis vyzníval značně surrealisticky, o to byl ale působivější.

Toto téma mě vedlo k napsání básně Město.

Původně jsem chtěl pouze vytvořit strohý popis jakéhosi blíže neurčeného města, ale nakonec je v básni nejdůležitější pojetí města jako omezujícího ztělesnění moderní civilizace.

Z původního plánu na podrobný popis toho tedy příliš nezbylo, což může být ovšem na druhou stranu i výhodou, neboť město je nyní zahaleno tajemstvím a každý si jej představí jinak. Já osobně jsem před sebou v duchu vždy viděl středověké město s úzkými, temnými uličkami, párkrát se mi však vybavila i vize neosobního moderního velkoměsta s mrakodrapy.

Město v této skladbě tedy symbolizuje bezvýchodnost, stává se jakýmsi nekonečným labyrintem, z něhož se lze vysvobodit pouze smrtí. Ve středu města stojí děsivá pyramida, jež všemu vévodí (nevzpomínám si na přesné znění té inspirační ukázky, ale mám nepříjemný pocit, že motiv pyramidy jako vrcholu všeho zla jsem odtud nepřístojně opsal). Vrchol skladby tudíž spočívá v opuštění a zničení města a návratu do svobodného lůna přírody.

Mimochodem, během psaní jsem, nevím proč, používal jako inspiraci píseň The Catalyst (Katalyzátor) od skupiny Linkin Park, která je o konci světa. Odtud jsem přejal i dvojverší užité v závěru básně pro vyjádření naděje.

Zvedni mě

Nech mě jít