MÁ DUŠE

Má duše

Temný stín zapomnění

Černá díra do vesmíru

Polykající veškeré štěstí

Vír dilatovaného času

Věčný disk akreace

Nekonečno stlačené v tečku

Božské dělení nulou

Borcení reality

Nástup nemožného

Rozpad představivosti

Příkrov nicoty

Definice tajemna

Destrukce jistoty

Popsaná neurčitost

Bodové nekonečno

Nekonečná hustota

V nulovém objemu

Vesmír uvězněný v singularitě

Univerzální peklo

Omyl přírody

Zánik fyziky

Zánik prostoru

Zánik času

Zánik hmoty

Zánik energie

Zánik zániku

Má duše

Černá díra

Bodové nekonečno

Omyl přírody

Dělení nulou

Smrt

Ničitel světů

V dalších pár týdnech jsem vytvořil pouze hříčku Má duše, v níž přirovnávám své nitro k černé díře, kteroužto jsem již dlouhou dobu fascinován.

Z tohoto období také pochází úvaha, že pokud by někdy byly moje básně vydány, ta sbírka by se měla jmenovat Nekonečná propast.

Obecná teorie relativity popisuje gravitaci jako zakřivení časoprostoru. Všude, kde se nachází hmota, je vesmír deformován do jakési trojrozměrné prohlubně. Čím hmotnější těleso, tím hlubší deformace. A v případě černé díry ta zmíněná prohlubeň nemá dno. Předivo časoprostoru je zde roztrženo v nekonečně hlubokou jámu - nekonečnou propast.

A protože skladba Má duše vyjadřuje, že za černou díru považuji vlastní nitro, je i to podobné nekonečné propasti.