KVĚTINA

Květina

Pustina světa

Syrová melodie zmaru

Protože Země už nikdy nebude stejná

Lidé se smáli

Plakali

A zničili sami sebe

Záblesk barvy

Uprostřed šedi destrukce

Klopýtavá zeleň života

Na skládce dějin

Na planetě nukleární zimy

Na pláni kamenů a skal

Kořeny rvou se zeminou

K miliardám těl

Ke všem lidským obětem

Možná rostlina i rozkvete

Roste

Žije

Zatím jen na půl života

Zatím jen v jediné tónině

První květina po půlnoční hodině

Obepíná planetu

Má trny není ze sametu

Kořeny drtí kameny skály

A poražená smrt ztrácí se v dáli

Poslouchej vesmíre

Jsme tady

Dýcháme

Rosteme

A žijeme

V rostlině

Hlavní motiv básně Květina pochází ze zahájení třicátých prvních olympijských her v Rio de Janeiru, kde byla v rámci programu také recitována skladba o rostlině, která dokáže prorazit skrz beton a růst navzdory lidem.

Osobně jsem samozřejmě musel motiv trochu pozměnit do postapokalyptického světa, kde se právě díky květině začíná obnovovat život.