KDO JSEM
Kdo jsem
Zahleděný do krásy okamžiku
Chycen uvnitř barevného křiku
Klaním se velikosti vteřiny
Ležící v tiché hebkosti peřiny
Jsem chráněn před namodralým chladem
Hlasité doteky nejsou jeho kladem
Jsem zatoulaným jablkem sváru
Daleko od mateřského stromu života
Kutálím se za obzor každého večera
Příběh uzamčený na roky západů
Čekám jen až budu někým snězen
A přestanu být tvrdé slupky vězeň
Jsem podoben rozšklebené smrti
Bloudím světem co umí jen drtit
A když mě o půlnoci mlha před životem schová
Mé pocity nevypoví nejstrašnější slova
Pozoruješ také černý sníh
Na odporných ostatcích mých
Bludičkuji světadíly
Než mě válka očistí
Vyzdvihni mě revoluce
Mezi oči klenoucí mraky
Radit radovat řadit řadovat
Křidélkuji na nebesích
Bloudím mezi vzrostlými lesy mého skromného mládí
Po nedozírné pláni bílohnědý koník pádí
Stejně jako nedočkavé děti v nově navštíveném městě
Když vnucují stovku žebrákovi v potrhané vestě
Ještě neznají skutečnou cenu těch malých papírků
Ještě si nikdy nenechaly nic přivézt na dobírku
Aliance pelíšku selže snáze
Hele Helena hele na
Kolář kolářová kolářova
Nízce řeč věci kýče lysé
Maximální mikronů dílo českým snáší sekyra
Kryl kryt Brit kil kyt byt
Člověk dlící uvnitř divoce rachotících kapek
Noha vůbec neočekává příchod příčiny věků
Kladné hodnocení snad dovede bohy k rozhodnutí
Kat dlouho čekal na vytvoření osmého divu světa
Možná kdybys neklepal tak netrpělivě uspěli bychom na celé čáře
Nechci doufat v červené koně se zeleným mozkem na vysokém stromě
Kdo jsem
Černá díra
Bodové nekonečno
Omyl přírody
Nevítaný
Dělení nulou
Již velmi dlouho jsem plánoval napsat báseň Kdo jsem, přesně jsem věděl, jakou bude mít strukturu, ale až téměř po půl roce jsem se opravdu odvážil.
Hlavní nápad vychází z doby, kdy jsem s poezií teprve začínal a měl jsem pocit, že si musím vybrat jeden konkrétní umělecký směr a toho se poté bez výhrad držet. To vyjadřuje právě tato skladba - každá sloka tvořená šesti verši reprezentuje jiný způsob tvorby básní.
Netušil jsem, jestli budu schopen správně charakterizovat jednotlivé směry. K básni jsem přistupoval s ohromným respektem a nervozitou. S výsledkem jsem ovšem nadmíru spokojen. Přestože se mi zřejmě nepodařilo nějaký směr vystihnout do důsledku, vím, že jsem tvorbě této skladby věnoval opravdu velké množství energie.
Překvapilo mě, že jsem celou báseň psal jen asi tři čtvrtě hodiny, neboť jsem čekal, že mi tvorba vzájemně odlišných slok zabere dny, možná i týdny.
První tři sloky jsou věnovány moderně (druhá polovina devatenáctého století). Nejprve tvořím v duchu impresionismu, který vyzdvihuje krásu okamžiku a rád zaměňuje vjemy různých smyslů. Následuje symbolismus, jenž pro mě byl velkou neznámou a dělal mi při tvorbě asi největší problémy. Třetí sloka je věnována dekadenci, která je víceméně odvětvím symbolismu vyžívajícím se v popisu smrti, zkázy, zániku - můj oblíbený směr.
Následující část skladby patří avantgardě - souboru mnohem uvolněnějších směrů z první poloviny dvacátého století. Začínám futurismem, s nímž jsem měl také problémy. Následuje kubofuturismus, jenž je charakterizován technikou pásma - volného řetězení představ, poetického zabarvení všedních věcí.
V další, tentokrát dadaistické sloce jsem se plně poddal tezi o nesmyslnosti básní. Náhodně jsem mačkal klávesy a nechal mobilní telefon, aby za mě sám doplňoval slova. V některých verších jsem také vyzdvihl zvukovou stránku slov, již dadaismus výrazně upřednostňuje před sémantickým významem.
Jako poslední avantgardní směr se ve skladbě objevuje surrealismus se svým psychickým automatismem. Nyní jsem psal první slovo, které mě napadlo. Výsledek je samozřejmě trochu podobný básním Na rotující kouli a Nepravděpodobnost.
Poslední sloka se konceptu básně vymyká, protože v ní se vracím k přirovnání vlastního nitra k černé díře jako v básni Má duše. Tuhle část jsem nosil v hlavě celý ten půlrok mezi nápadem a jeho zpracováním.