JÁMA

Jáma

Díra v zemi

Obří jáma

Přímo tady pod nohama

Není jasná není známá

Nedobyta nezkoumána

Pomodli se pán bůh s námi

Pokud nespad do té jámy

Stěny věčné

Nekonečné

Dno chybí tam

Vespod té jámy všech jam

Přitahuje rve tě směrem dolů

Součást rovníku součást obou pólů

Přináší drtivou smrtící spirálu

Drahocenná směs křiku a virválu

Konec světla zánik jasu

Narušení prostoru a času

Zánik všesměrné svobody

Jen vzpouzící se tělo padá do vody

Do hloubky té nekonečné studny

Kde se čas nedělí na noci a na dny

Dlaň zaclání oči před přívalem prázdnoty

Před jámou v zemi požírající planety

Snad ti pán bůh osud vybere

Dříve než ho jáma sežere

Díra

Do všehomíra

Zírá

Rozumu se vzpírá

Jáma

Dáma

Pán bůh s náma

Pán bůh s námi

Uvnitř

Jámy

Při tvorbě básně Jáma mě inspirovaly dva motivy - jednak motiv černé díry, který jsem nepoužil poprvé, a jednak motiv hluboké propasti jako vstupu do pekla, díry v zemi vyvolávající závrať tak silnou, že ani není možné stát u jejího okraje.

Z celé skladby má prosakovat osudovost a neodvolatelnost pádu dovnitř jámy, z níž se nemůže vymanit ani sám bůh.