HROB

Hrob

Nezbývá než mělký hrob

Pro náhodné oběti střelců

Pro zavržená díla umělců

Pro bojující na straně práva

Pro ty jejichž matka není zdráva

Pro tvůrce atomových zbraní

Pro Zemi a všechny na ní

Čas odtikávající tóny života

Pátek a následující sobota

Klopýtavá snaha udržitelného rozvoje

Proti znečištění vytáhnout do boje

Modlící se žena zahalená

Či nevhodná socha povalená

Všechny z nich hrobu náleží

S lehkostí i se svou přítěží

Jsem hrobařem pomalého umírání

Jsem hrobařem ani živého mrtvého ani

Jsem tmou osvíceného věku

Jsem směšným nádechem breku

Jsem obrodou lidské přirozenosti

Jsem stereotypem každodennosti

Jsem bohem smažícím se v pekle

Jsem bohem nadávajícím vztekle

Jsem papežem předstírajícím víru

Jsem dírou v nažloutlém sýru

Jsem andělem pomalého konce

Jsem srdcem uvnitř prasklého zvonce

Jsem stavitelem majestátních znaků

Jsem atentátem na klenby všech mraků

Jsem pohonem smrtonosné střely

Jsem roztrhaný výbuchem a přesto znovu celý

Jsem opakující se chybou civilizace

Jsem apokalypsy smělá realizace

Jsem posledním průvodem v předvečer zkázy

Jsem vrcholným projevem rakovinné žlázy

Jsem konečně nastupujícím klidem

Jsem radioaktivním hřibem

Jsem explozí nového života

Jsem pátkem po němž nepřijde sobota

Jsem vznikem spousty nových druhů

Jsem cyklickým uzavřením kruhu

Jsem bombou hloubící mělký hrob lidem

Jsem štěstím úsměvem a bohorovným klidem

Na skladbě Netvor se mi nejvíce líbil závěr, v němž popisuji, čím vším se stávám. Zatoužil jsem podobný postup využít ještě v jiné básni, navíc jsem se chtěl vrátit k tématu apokalypsy.

A tak vznikla báseň Hrob.

Po popisu různých nešvarů společnosti a civilizace se dostávám k vrcholu skladby, v němž se stávám očistnou jadernou hlavicí, která vyhladí lidstvo.

Na rozdíl od například Zástupu zatracených končí tahle skladba povzbudivě verši o znovuzrození života a obrodě planety.

Podobně jako se báseň Zástup zatracených spíše pouhou náhodou hodí k písni Time (Čas), tuto skladbu je vhodné recitovat s doprovodem písně Mind Heist (Loupež mysli).

V rámci této básně bych rád vyzdvihl verš obsahující navzájem se vylučující spojení slov. Mimochodem, podobná oxymora jsou vždy mými oblíbenými.

Jsem roztrhaný výbuchem a přesto znovu celý