DIVOČINA

Divočina

Ráno slunce zasvítí

Do stromů i do oken

Srdce píseň zachytí

Ze dveří ven výskokem

Rychle běžet do lesa

Ruka kmeny pohladí

Moje srdce zaplesá

Když je držím na dlani

Já utíkám do lesů

Přede vším co nesnesu

Dřívější život pouhé břemeno

Já utíkám do dálav

Kde se řeka usmála

Aniž se ohlížím přes rameno

Ať mi praskne brnění

Ať mě zima spaluje

Ať přítele zde není

Smrt ta pouze blafuje

A já jen kráčím mechem

Život čeká opodál

A jsem snad pouze vzdechem

Za vše čeho jsem se vzdal

Já utíkám do lesů

Přede vším co nesnesu

Dřívější život pouhé břemeno

Já utíkám do dálav

Kde se řeka usmála

Aniž se ohlížím přes rameno

A když padnu na kolena

Nic to pro mě neznamená

Protože chci abych zas vstal

A když padnu na kolena

Nic to pro mě neznamená

Protože zase půjdu dál

Já utíkám do lesů

Přede vším co nesnesu

Dřívější život pouhé břemeno

Já utíkám do dálav

Kde se řeka usmála

Aniž se ohlížím přes rameno

Divočina měla od začátku být spíše písní než básní. Proto také dodržuje typické schéma písně - první sloka, refrén, druhá sloka, refrén, předěl (takzvaný bridge) a třetí refrén. Rovněž jsem v ní projevil snahu o dodržení počtu slabik i určitého rytmu.

Po tematické stránce jde o popis krásného rána, které lyrický subjekt přinutí zapomenout na všechny starosti, bezhlavě vyrazit do přírody a kochat se krajinou.

Za hlavní inspiraci bych označil píseň od Linkin Park pojmenovanou Battle Symphony (Bojová symfonie), u níž mě k tématu přivedl samotný text i doprovodné video, i když význam původní písně je trochu odlišný.

Nejvíce podobný originální skladbě je předěl mezi druhým a třetím refrénem:

A když padnu na kolena

Nic to pro mě neznamená

Protože chci abych zas vstal

A když padnu na kolena

Nic to pro mě neznamená

Protože zase půjdu dál