DIALOG S PODVĚDOMÍM

Dialog s podvědomím

Myslíš že se vesmír dívá

Myslíš že slavík ví jakou píseň zpívá

Myslíš že lidstvo dokáže vidět přes všudypřítomný závoj krve

Myslíš že je důležitější co je teď nebo co už bylo prve

Myslíš že jsme štastní že žijeme v téhle době

Myslíš že štastní jsou ti kdo jsou v hrobě

Nahý a obnažený v temnotě

Tříštím se na střepy poznání

Tančí po mně odlesky zítřků

Které jsou již uplynulé

Vždyť pro nás již čas neubíhá plynule

Dnes

Na prahu sebe sama

Klopýtám k tobě

Ve stínu

Zítřka

A toho

Co přijde

Po dnešku

Bylo jsi někdy chycené v pasti myšlenky

Bylo jsi někdy svědomím milenky

Bylo jsi ozářené slepou vírou

Bylo jsi vždycky černou dírou

Čas nyní chystá odvetu

Zub za zub větu za větu

Bojovat o možnost svobodné smrti

Bojovat o výběr lidské drti

Volám do nitra tmavého slunce

Zánik uložen v každé mojí buňce

Může být Země stvořena

Může být z dívky stařena

Můžeme odčinit co jsme udělali

Můžeme slíbit že jsme něco dali

Můžeme se ztratit do nekonečné prázdnoty

Můžeme věčně padat Bohu do noty

Můžeme plakat štěstím a hrůzou se smát

Může nás mít vůbec někdo rád 

Již delší dobu jsem měl v plánu nějak v básni rozpracovat téma podvědomí. Nakonec jsem tento nápad možná trochu násilně narouboval na spontánní verše, které mi náhle vytanuly na mysli a vytvořily základ skladby Dialog s podvědomím.

Na téhle básni se mi nejvíce líbí, že pokud si plně uvědomíte význam názvu, výrazně to změní interpretaci textu. Nejednoznačnosti výkladu navíc napomáhají chybějící interpunkční znaménka.

Jinak se ovšem jedná jen o hříčku, která může zaujmout snad jen pokusem o pointu v závěru nebo pár pozoruhodnějšími obraty.