DADAISTICKÁ BÁSEŇ

Dadaistická báseň

Obdiv k novým uměleckým směrům typu surrealismu, ale hlavně dadaismu, které se snažily objevit nový smysl poezie a často pracovaly s náhodou a nonsensem, mě provází již delší dobu. Nyní jsem se poprvé (a naposledy, neboť to nepovažuji za pravý tvůrčí proces) pokusil vytvořit dadaistickou báseň rozstříháním slov a jejich následným náhodným vybíráním. Přišlo mi jen logické, že k tvorbě své skladby použiji díla Tristana Tzary, hlavního představitele dadaismu. Vzal jsem tedy slova z jeho dvou skladeb a sestavil z nich tři básně. Do té první jsem použil slova z první Tzarovy básně, druhou tvoří slova z druhé Tzarovy básně a třetí je kombinací obou těchto básní.

Kupodivu jsem během "tvorby" zažil opravdu objevné pocity, když jsem se v náhodných shlucích slov pokoušel hledat asociace. V několika případech se mi to dokonce i jakžtakž podařilo. Není snad třeba zdůrazňovat, že na vzniklé skladby nemá smysl nahlížet rozumem, ale je nutné naplno využít představivosti.

Jediné, co jsem si u básní dovolil upravit, jsou verše. Je tudíž logické, že většinou nesedí pády, rody ani jiné tvaroslovné kategorie. Je pouze na čtenáři, jak si skladby upraví.

Tzarovy básně

PARABOLA

je-li možno požádat starou paní

o adresu bordelu

pěnk pěnk pěnk, pěnk, pěnk, pěnkavo

jež zpíváš velbloudu na hrb

zelení sloni tvé citlivosti

každý se chvěje na telegrafním sloupu

------------------------

- ty moje krásné dítě se skleněnými ňadry se souběžnými pažemi, z popele sprav mi žaludek musíme prodat panenku

kdesi zemřel zlý chlapec

a necháváme mozky pokračovat

myš běží po úhlopříčně oblohy

z téměř rozmačkaného mozku teče hořčice

stali jsme kandelábry

kandelábry

ty potom odešly

Mé básně

sloni jež starou

je-li pěnkavo o paní zpíváš tvé

parabola na pěnk, pěnk, možno bordelu

pěnk požádat zelení velbloudu hrb

adresu pěnk, chvěje telegrafním se citlivosti sloupu

pěnk každý na

------------------------

zemřel kandelábry kandelábry myš teče kandelábry kandelábry

z mozky pažemi, pokračovat ty hořčice sprav krásné

z prodat moje

odešly žaludek kandelábry oblohy

mozku souběžnými kandelábry mi běží

rozmačkaného téměř kandelábry

panenku skleněnými se kandelábry

musíme necháváme potom dítě zlý

kdesi chlapec po jsme kandelábry stali úhlopříčně

a se ty ňadry kandelábry popele

------------------------

mozky kandelábry skleněnými kandelábry

mozku z kandelábry popele

ty parabola teče dítě pěnkavo

kandelábry hořčice musíme na žaludek

jež panenku kandelábry necháváme

sloni velbloudu kandelábry

sprav kandelábry pažemi, telegrafním potom rozmačkaného

zemřel kdesi se o každý chvěje mi

kandelábry zlý ty se hrb od bordelu běží požádat starou

moje a citlivosti tvé úhlopříčně souběžnými

stali zelení pěnk, oblohy se jsme z sloupu

prodat zpíváš kandelábry odešly

adresu paní krásné pěnk možno chlapec

je-li myš ňadry kandelábry pokračovat pěnk,

téměř pěnk, na pěnk

V dubnu jsem si konečně sehnal nějaké knihy s ukázkami avantgardní poezie a znovu jsem byl fascinován nesmyslností dadaismu, nelogičností surrealismu i zaumným (zarozumovým) jazykem futurismu.

Stále znovu a znovu jsem se vracel k verši dadaisty Tristana Tzary, který v určitém slova smyslu považuji za naprostý vrchol poezie.

Zelení sloni tvé citlivosti

V této době jsem také dospěl ke konečnému přesvědčení, že moderní poezie by měla dokázat mnohem víc než pouhý popis reálného světa. Smysl básní vidím po vzoru avantgardy v hledání nové reality, oprostění se od omezující logiky a zaznamenání skutečnosti jen pomocí bezbřehé imaginace.

V této době jsem tedy zkusil vytvořit dadaistickou báseň podle známého postupu s rozstříhaným článkem. Šlo ovšem pouze o hříčku, neboť v tomhle případě se nejedná o skutečný tvůrčí proces, jenž by mě mohl naplnit.