CESTA DO ŠKOLY

Cesta do školy

Sedím vzadu a jedu do školy

Spolu s osudy dalších neznámých

Jako bychom se vznášeli ve hvězdném prachu

Jako bychom společně čelili nezměrnému strachu

Za časného rána

Jen světlo hvězd proudí smysly našimi

Jen světlo hvězd a té obludné mašiny

Lidé mají zamlžené zraky

Jako by Mozart pokazil jejich života symfonii

Jako bych nebyl jediný zoufalý ve světě který žiji

Jako by hleděli z oken svého vězení

Jako by si nemohli dovolit prozření

A řidič veze nás na šílené cestě do nikam

Jsme spolu jsme všichni jsme každý sám

Učit se pracovat bojovat s nástrahami třísměnného provozu

Mlčíme nad svým údělem jen ticho křičí do vozu

Vzdali jsme všichni dávno se životem bojování

Vzdali jsme se už nás nikdo nezachrání

Také jsem byl k povinnostem odvlečen

Svítí slunce začíná se nový den

Odvrať skelný pohled

Zvedni se uteč tak to zkus

Ale my nemáme sílu se vzepřít

A dál rakví se stává autobus

Báseň Cesta do školy mě logicky napadla během ranní cesty do školy autobusem plným unavených, zachmuřených a vystresovaných lidí (ne že bych se od nich nějak výrazně lišil). Právě kvůli podobnému psychickému i fyzickému stavu se s ostatními cítím během takové cesty propojen.

S touto skladbou jsem opravdu spokojen, neboť se mi zase jednou skutečně podařilo poměrně přesně vyjádřit mé pocity a jsem pyšný i na mnohá použitá slovní spojení, například ta, která se týkají popisu svítání a začátku nového dne.