ČAS
Čas
Denní světlo noci
Horizont pohlcující bouřlivé slunce
Každodenní okamžiky ticha
Plynoucí oslava přítomnosti
Divé víření světlušek
Nad důstojnou hladinou oceánu
Obklopujícího vesmír
Zaplavujícího minulost
Tápajícího po budoucnosti
Vykrojeného tíhou světa
Prostoupeného prostorem
Ponořujícího se sám do sebe
Blokujícího zastavenou nicotu
Vlastnícího vše co bylo je a bude tu
Ponořit se do chladivých vod
Řeka Léthé řeka zapomnění
Vzpomínka na to co už není
Zrod nového ze starého
Starého z nového
Povstání Venuše z vln
Které místo šumu tikají
A kde mohutný Kronos sedí na kraji
Kde veškeré střípky historie
Obsaženy v kapce již Afrodíta pije
Žár plamenů tanec ohně bitva popela
Ve vteřině výbuch trhající sluch
Ve vteřině tichý jako duch
Svým pohlazením ničí bere boří
Čas přijíždí často na ohnivém oři
Doba bojící se svého zániku
Bojující o každý další dech
Plamen který sám sebe zahubí
V němž civilizace pouhou jiskřičkou se zdá
Jehož smrt si i bůh vychutná
Smrt zmar zánik konec krach
Společně s časem kráčí strach
Kolik rozvrácených říší
Kolik zmařených snů
Kolik protrpěných dnů
Boj s neúprosnou věčností
Snaha zoufalců o oddálení smrti
Poslední průvod marnosti a pýchy
Až nám čas spočítá všechny naše hříchy
Nesmyslná snaha
O vypití věčného oceánu
O zabití plamenného fénixe
O vyhlazení věčnosti
O ovládnutí vteřiny
Bouřlivý oceán
Nenasytný plamen
Největší vrah v historii
Smrt
Ničitel světů
Čas
Prchavý okamžik
I miliardy let
Ať zanikne každý mrzký svět
Ať rozpadne se každá skvělá říše
Ať shoří a utopí se lidstvo ve své pýše
Ať zbyde jen jediný vládce
Nekonečný vteřin plátce
Velikán mocnosti a síly
Spojující vesmírné díly
Čas
Oceán
Plamen
Smrt
Ničitel světů
Po básni Má duše jsem se na několik měsíců odmlčel a k poezii se vrátil až na jaře 2015, kdy jsem napsal skladbu Čas, která se mi zdá podobná jako Zástup zatracených.
Když jsem si všiml, jak krásně lze Zástup zatracených recitovat na instrumentální skladbu Time (Čas), zatoužil jsem stvořit ještě jednou něco podobného, tentokrát ovšem cíleně. Navíc jsem byl fenoménem času okouzlen, když jsem před začátkem psaní uvažoval o tom, proč plyne právě jednou konkrétní rychlostí a neměnným směrem, a pokoušel se pochopit jeho podstatu. Dostal jsem se až k úvahám, proč by nemohl mít čas také více rozměrů, podobně jako prostor.
Tato báseň je první, kterou jsem si předem promyslel a rozvrhl, hlavně proto, abych měl jistotu, že skutečně půjde recitovat na zmíněnou skladbu.
V první části přirovnávám čas k poklidnému oceánu obklopujícímu vesmír, často zde zdůrazňuji jeho propojení s prostorem. Ve verši
Vykrojeného tíhou světa
básnicky popisuji, že čas je ovlivněn působením gravitace. Velice působivé mi v této části přijdou verše zabývající se řeckou, potažmo římskou mytologií.
Ve druhé části naopak čas zobrazuji jako nestálý plamen, schopný ve vteřině zvrátit běh dějin.
Ve třetí části, provázané s tou nejpůsobivější chvílí skladby Time, zobrazuji čas jako něco neodvolatelného, jako konečný a neúprosný zánik a smrt. Opět jsem se nemohl vyvarovat svých oblíbených slov o smrti a ničiteli světů. Zde bych rád vyzdvihl gradaci ve verších
Smrt zmar zánik konec krach
Společně s časem kráčí strach
Závěrečná čtvrtá část už jen shrnuje.
Tato skladba mi v době svého vzniku připadala velice vyspělá, nyní už na ní nic výjimečného nevidím. Nicméně, umožnila mi další hluboký výlet do hlubin mé nekonečné propasti představivosti.