BOLEST

Bolest

Vařící z mého nitra vyvěrá,

Bledě a nevýrazně krvácejíc.

Kdo může dát jí potravy víc,

Kdo nakrmí ji z večera?

Její smích bývá čistá nádhera,

Bolavý rub a žádný líc.

Dnes očekávám nejsilnější nápor,

Dnes se noc křikem mrtvých rozezní.

Dlouho plují kolem cáry z ní,

Vyvěšujíce otrhaný prapor.

Zanechte marných snah a opor,

Dnes realita přetekla poslední.

Klopýtavá prázdnota

Zítřek jenž byl rozetnut

Prázdná prosba slepým bohům

Dnešek je den vykoupení

Když duše škobrtla

A zlomila si vaz

Možná že dnešek přijde zítra zas

Já nechci slzy ani lítost,

Kráčet budu opuštěn a sám.

Na paletě odpuštění mám,

Když jsem zbořil i poslední most.

A smrt v mém těle vítaný je host,

Snad přijde brzy také k vám.

Dýchám mělce, přerývaně,

Za touhle bolestí krutější je.

Třeba bůh všechny strasti smyje,

Snad odpustí ti tvoje strmé daně.

A možná vymaže je a dodá větší za ně,

To není bolest, to je agónie.

Mně nezbývá než přivítat smrt jako starou známou

A přát si roztrhání hvězd a rozpad hmoty

Vidět boha hořícího na nočním nebi jako meteor

Byv svržen z posvátného stolce satanem

Potlačuji neodbytné vlny,

Pobřeží z omletého písku podoben.

Kéž pro mě vyhasne každý další den,

Udušen nenávistí, jíž jsem stále plný.

Zabalit se do zániku jak do svetříku z vlny,

A mrtvý chlad pustit ven.

Tohle je romance, to není balada,

Očekávání milosrdné smrti.

Zatímco ostatní snad zdrtí,

Bude mi sloužit co rozluštěná záhada.

Když mé nitro vyprahlá je zahrada,

Nikdo jiný nemá toužit po objetí.

Ze začátku června jsem byl nejvíce osloven poezií Žida Jiřího Ortena, kterou tvořil v době rozvoje antisemitismu a protižidovských nálad napříč Evropou, tudíž v ní lze nalézt velice působivé motivy bezmoci, osamění, strachu. A právě ty mě inspirovaly k napsání básně Bolest.

Ta je tvořena šesti slokami o šesti verších se složitým rýmovým schématem a navíc dvěma vložkami psanými volným veršem, pro něž jsem si oblíbil označení intermezza.

Vypsal jsem se v ní z pocitu niterného rozvratu. Během tvorby jsem ze skladby neměl dobrý pocit, dokonce jsem uvažoval, že ji smažu. Až druhý den jsem v ní přece jen spatřil cosi dobrého a dnes patří mezi mé oblíbené.

Rád bych vyzdvihl druhou sloku a na ni navazující první intermezzo, kde různými způsoby rozvíjím naději, že stačí pouze vydržet bolest dneška a poté musí následovat uvolnění, jen abych celou tuhle tezi zničil posledním veršem mezihry, v němž říkám, že se zřejmě celý drásavý proces bude znovu opakovat:

Možná že dnešek přijde zítra zas

Akorát mě mrzí, že se nepodařilo báseň lépe vypointovat - i když je závěr působivý, přál jsem si něco ještě údernějšího.