BOJIŠTĚ

Bojiště

Výbuchy trhají na kusy oblohu

Padám pane já už dál nemohu

Nechte mě ležet

Granát zahrabe mě ve vteřině

Hrobníci vyhnete se té nelidské dřině

Tohle místo nemůže ležet na naší planetě

Tohle místo nemohlo zrodit se na světě

Tady jen černé barvy nejtemněji duní

A na konci dne se slunce k východu kloní

Pásmo bez života

Země nikoho uvnitř lidských duší

Zabíjej dělej co se sluší

Tvoje země krev nepřátel žádá

Své zemi určitě neukážeš záda

Přemýšlíš někdy o svých nepřátelích

Jak bys je zdravil v dobách klidu

A když by měli zrovna hmotnou bídu

Zaplatil bys za ně v hospodě u piva

Ale na tohle teď nemysli

A vyplýtvej do nich co nejvíce střeliva

Výbuchy odtikávají života vteřiny

Válka ničitel každé rodiny

Jen nelež na té studené zemi

Nastydnou ti ledviny

Z mrtvých tkání líně stoupá pára

Jako by hořely jako by se valil dým

Jako důkaz duše u níž stále dlím

Nekřičíš jen slepě zíráš do nebe

Sleduješ dlouhý závoj smutku

Teď snad musí sestoupit bůh vskutku

Ale bůh krvácí přímo vedle tebe

Dovolte mi pane podat stručné hlášení

Úspěch nese naše chrabré snažení

Nepříteli vznikly tímto dost citelné ztráty

Dokonce se musel také o pár metrů vrátit

Pozice jsme udrželi přepínám

A mrtví vojáci se oddávají snám 

Pod dojmem syrové skladby skupiny Imagine Dragons s názvem Battle Cry (Bitevní nářek) jsem se pokusil stvořit cosi podobného a vznikla z toho báseň Bojiště.

Obávám se, že v tomto případě jsem si ukousl příliš velké sousto. Vzhledem k absenci autentického zážitku nejsem schopen naplnit skladbu tou správnou beznadějí a zoufalstvím.

Nejspokojenější jsem s posledním veršem básně:

A mrtví vojáci se oddávají snám