BOJÍM SE
Bojím se
Bojím se budoucnosti světa
Bojím se každého dalšího léta
Bojím se hrát si s dětmi na ulici
Bojím se nevidomý neslyšící
Bojím se teroristických útoků
Bojím se strašných lidských žraloků
Bojím se že vše špatné se lidem vrací
Bojím se že andělé jsou jenom ptáci
Bojím se zoufalého dětského křiku
Bojím se ztracených životů v mžiku
Bojím se že lidé si už nezaslouží přežití
Bojím se že všichni chyceni jsou na síti
Bojím se planety zalité teplou krví
Bojím se že někteří to ještě neví
Bojím se planety plné krve
Bojím se stále více než dříve
Bojím se vidět na světě temně rudou krev
Bojím se více než v bolestech umírající lev
Bojím se každého dalšího dne
Bojím se tak jako už dávno ne
Bojím se že krev spočívá i na mých rukou
Bojím se všech hlasitějších zvuků
Bojím se prázdné dětské postele
Bojím se výbušnin v kostele
Bojím se zvednout oči k nebi
Bojím se za všechny a s všemi
Bojím se doufat a něco si přát
Bojím se studit a bojím se hřát
Bojím se pít a dýchat zdejší vzduch
Bojím se
Řekl vystrašený Bůh
Základem básně Bojím se pro mě byl závěrečný verš, který mě napadl jednoho odpoledne. Ještě téhož večera jsem vytvořil celou báseň. S nadsázkou ale mohu říci, že všechny sloky existují jen proto, aby mohly být vypointovány tou závěrečnou.
V té době jsem poprvé viděl film Potomci lidí (Children of Men), který by se dal shrnout větou, že ta nejúžasnější věc vůbec je dětský smích. Skladbu jsem psal pod silným vlivem tohoto snímku, a tak není divu, že se v ní hojně objevují právě motivy dětí.
Samozřejmě zde musím vyzdvihnout poslední sloku:
Bojím se pít a dýchat zdejší vzduch
Bojím se
Řekl vystrašený Bůh