SMYSL ŽIVOTA

Smysl života

Mám sen

Že nebudou boháči a chudí

Že nebudou bílí a černí

Že nebudou gayové a lesby

Že nebudou krásní a oškliví

Že nebudou národy a státy

Budou pouze lidé

Pokud po nich na Zemi ovšem něco zbyde

Jsme postavami autora pochybných slohů

Jsme ubohými domácími mazlíčky bohů

Jsme tlačítkem k jaderné zbraně obsluze

Jsme oblakem a černým pruhem na duze

Pohrdáme že nám byl vyměřen krátký čas

Jsme ošklivostí ve vesmíru plném krás

Jsme střelami které letí do dálky

Jsme světem který uvrhneme do války

Jsme dítkem které ruce matky nikdy neovinou

Jsme popravčí sekerou jsme rakovinou

Jsme slepcem na křižovatce bez bílé hole

Chceme být nahoře ale jsme kdesi dole

Proč smějeme se když slyšíme jiných pláč

Proč zkoumáme vesmír když nevíme co jsme zač

Proč pracujeme a už neumíme si více hrát

Proč pijeme kávu a nemůžeme v noci spát

Proč práce stres a spousta obézní stravy

Proč peníze když chybí nám čas i naše zdraví

Proč chcete abych byl součástí vašeho světa

Proč se mám držet při zemi když mohu létat

Proč střílet z luku kde je prasklá tětiva

Proč mě toužíte ihned pohřbít zaživa

Proč zemřou rovní a přežijí ti kdo se kroutí

Proč jsem důkazem že se mé století hroutí

Dneska je mě půlka zítra už jen čtvrt

Protože jediným smyslem života je smrt

Původní představa básně nazvané Smysl života se odvíjela od prognóz, že naši ekonomiku čeká v budoucnosti nahrazení většiny pracovních míst roboty, a úvah, jak se s tímto vyrovná kapitalismus. Báseň měla popisovat dvě možné budoucnosti - buď svět, kde roboti vykonávají veškeré pracovní úkony a lidé mohou život trávit zábavou a přemýšlením, nebo naopak svět, kde je kvůli robotizaci vysoká nezaměstnanost a životní úroveň se pro většinu populace výrazně snížila.

Z původního nápadu ale, jak je z básně patrné, příliš nezbylo. Podobnost spatřuji hlavně v tom, že v obou případech uvažuji nad budoucností, nakonec jsem však dílo situoval mnohem subjektivněji.

Obecně jsem s touhle skladbou velice spokojen. Líbí se mi, jak na začátku vyznívá pozitivně, aby se následně změnila ve výpověď subjektu, který nechce být nucen společností vybrat si svoji životní cestu, a skončila velice pesimisticky.

Začal jsem ji odkazem na legendární projev Martina Luthera Kinga

Mám sen

(I have a dream)

Za každou cenu jsem chtěl ukončit báseň větou, která originálně pochází z filmu Matrix a už od chvíle, kdy jsem ji poprvé slyšel, na mě velice zapůsobila. Nemohl jsem ovšem najít vhodný verš na slovo smrt, použil jsem i generátor rýmů, ale narazil jsem na jediné vhodné slovo čtvrt. Závěrečné dvojverší tedy vzniklo spíše jako z nouze ctnost, postupně ve mně ale stále více a více rezonuje a považuji je za jedno z nejpůsobivějších vyjádření, jaká jsem kdy vytvořil.

Dneska je mě půlka zítra už jen čtvrt

Protože jediným smyslem života je smrt

Po celou dobu psaní básně jsem se snažil, aby nebyla příliš podobná dřívější skladbě Hrob, ale obávám se, že jsem v tomto záměru neuspěl. A recitace Smyslu života při skladbě Mind Heist (Loupež mysli) je pro mě velice působivým zážitkem.